Jack Bauer komentáře u knih
B.Travena jsem objevil v dětství úžasnou knihou Poklad na Sierre Madre a ještě předtím filmem v tv Vzpoura pověšenců, pak jsem si hned koupil knihu. Úžasný spisovatel, který umí barvitě popsat tvrdý život v tehdejší době.
Krátká příručka, kterou by měl mít doma každý muž. Sice nemám s prostatou žádné problémy ani sebemenší příznaky přesto mě doktor na první preventivní prohlídce, když jsem se odmítl podrobit proceduře strkáním prstu do konečníku a podepsal reverz vystrašil ještě víc co mě po odmítnutí může potkat. Jedinné co jsem měl bylo vyšší PSA což bylo asi z nadměrné konzumace tučných mléčných výrobků. Kašpar píše velice čtivě a srozumitelně, každá jeho kniha o zdraví, kterou jsem četl je naprosto skvělá.
Námět se mi líbí, ale je to jaksi těžkopádně nezáživně psané. Už Děti času se mě hůře četly a po dočtení jsem si řekl, že pokračovat v dalších dílech nebudu, přesto mě to nedalo a pustil se do Děti zmaru. Prvních pár stránek se dalo číst, ale po čase mě to začalo nudit i když to bylo zajímavé čtení. Špatná skladba vět, nutil jsem se do čtení, scházela mě věší dynamika děje. Zajímavé, ale zdlouhavě nudně napsané. Ani ne v polovině jsem to vzdal, je tolik knih, že nevím, kterou číst dřív a ještě bych některé rád četl několikrát, tak proč ztrácet čas byť nad zajímavou, ale nudně napsanou knihou.
Knihy s právnickou tématikou mám rád od mé první čtené Grishamovi knihy Klient. I když toto téma nemá někdo rád, kniha hned od začátku chytne a nepustí, krásně srozumitelně napsáno, žádné těžké právnické pojmy.
Hezký příběh, který se místy skvěle čte a místy nudí nezáživnými pasážemi o duchovnu. Kratičké, jednoduché, vzpomínka na tehdejší veksláckou dobu.
Už na straně 10 jsem chtěl knihu vzdát, když jsem četl zda mám nějaké z vypsaných potíží, nemám ani jednu , maso jím, klobásky(domácí ovšem), prostě se mě to netýká, takže zbytečná četba pro mne, navíc zase určená nejen americkým pojídačům hamburgerů. V polovině jsem to vzdal, omílání pořád dokola jak už to u těchto knih bývá.
Trochu přitažené za vlasy jak už u Clussera bývá, ale velice čtivé, typická oddechovka, kniha která nic nedá, ale ani neurazí.
Kniha mě chytla i přes slabé komentáře hned od začátku, ani chvíli jsem se nenudil. Jen nemám rád téma demonstrací, revolucí apod.
Moje první kniha tohoto známého autora na jehož jméno jsem neustále narážel (ne na pseudonymy) a stále ho přehlížel, jelikož nevím co číst dřív. Od samého začátku velice čtivé a zajímavé, nutí číst neustále dál, jak to dopadne s hlavní hrdinkou, ale to už napovídá samotný název.
Už je to hodně dlouho co jsem četl poslední knihu ze série Alex Cross. Asi je to tím, že knih je moc a téměř každý autor se u čtenářů pojišťuje psaním rozsáhlých sérií, což už se nedá časově zvládat. S Alexem jsem skončil u šesté knihy a teď po dlouhé době přeskočil až na 18. Patterson píše velice čtivě, u této mě zaujal název, kvůli kterému se k celé sérii opět vrátím a začnu číst popořadě. Příběh není špatný, ale čekal jsem větší napětí jak to bylo v jeho prvotinách.
Noční mstitel se mě líbil o hodně víc než Noční host. Hafo děsivých příběhů je přímo z NY, ale já se pohyboval přímo i v Bronxu, po NY lítal v nočních hodinách a lidi naprosto v pohodě. Kdybych se měl řídit drastistickými knihami a filmy, tak bych nemohl vůbec cestovat. Dokonce v knize byla zmínka o Skleněném peklu, na které jsem při čtení neustále myslel.
Velmi čtivá kniha hned od první stránky do poslední, ale nervy drásající napětí to není, hodně se vše neustále vysvětluje, každý se na něco ptá.
Evie má výškoměr...funguje spolehlivě.
Varování. Kniha není určena panbíčkářům, Hidden se hodně naváží do Boha, ale i tak doporučuji panbíčkářům knihu přečíst a vydržet až do konce. Hned od začátku jsem se začetl více než v Děsu. Kniha pěkně odsýpá, příběh je jednoduchý a přimočarý, i když trochu naivní a nevěrohodný, ale jde přece o pobavení. Do církví se uchylují jen pedofilové, buzíci a různí psychouši což se snaží zatajit i Vatikán. Je o tom napsáno mnoho knih a reportáží. Nejhorší je, že zneužívají malé děti a hrají si na svatoušky. Bůh nestvořil člověka k obrazu svému, ale člověk si odpradávna vytvářel Bohy ke svému obrazu. Výborný epilog.
Vtipné vyprávění o severní poutní cestě do Santiaga.
Také mám rád pěší turistiku, ale 800 km v hrozném vedru a batohem na zádech bych nedal, stačilo mě Camino de Cavals na Menorce téměř po rovině s asi 8 kg batohem, hned 1.den 35 km, dále menší stoupání přes útesy, pak už jsem chytil druhý dech. Proto obdivuji a čtu všechny Ziburovy knihy s nádherným humorem. Zde mě rozesmálo zkusit opakovat stále dokola jednu větu: „Por favor maňana uno cama" a další vtipné rady.
Jak se ostružinám na Caminu daří: Poutníci spasou a roznesou semínka desítky kilometrů daleko, kde semínka zanechají společně s dávkou hnojiva.
Kniha mě dala hodně, přítelkyně mě neustále přemlouvá vydat se na pouť, ale po přečtení vidím, že tato cesta není nic pro mě, šlapat po silnici nebo průmyslovou zónou, pustinami a pouštěmi, spát s chrápajícími poutníky ve smradu, k snídani pořád to samé, bageta, máslo a džem... já miluji překrásnou přírodu, kterou si rád projdu pěšky a kde se mohu kochat každou minutu, tohle je jen o šlapání do Santiaga de Compostely, kam bych se třeba jako turista i podíval, ale co si klidně nechám jako nevěřící i ujít.
Na tuto knihu jsem se hodně těšil, že se dozvím něco nového co ještě neznám, o to bylo větší zklamání hned od prvních řádků, rady víceméně pro ženy ( plavky 5 - 7 ks ) při kroku 6 jsem už chtěl s knihou praštit, ale zaujaly mě pak až cestopisy.
Po dočtení jsem měl pocit, že to není vůbec za kačku, navíc ceny letenek jsou dnes i přes slevu někde jinde, není započítána cesta na letiště do Prahy, Vídně, Blavy...( jen letecky do Berlína za 130 kč což už dnes není pravda )
Kreditka, nevěděla o VIP saloncích?
Dle popisů se mě to zdá pořád drahé, v tom případě já cestuji za haléře, např. proč půjčovat auto přímo v letištní hale když kilometr od letiště nebo umístěná půjčovna mimo halu hned někde na letišti na parkovišti je o poloviny levnější? 3 - 5 dní , já za tu cenu cestuji až 16 dní.
Rady jak pro negramotné: Letíš s dětmi, jednoduše zadej kolik vás bude, letíš -li s jedním zadej 1, budou-li dvě zadej 2, Pokud letíš sám zadej 0 pak nezapomeň potvrdit ok, aby se vše odeslalo a potvrdilo, pak se ti teprve ukáže výsledek. Jména cestujících je potřeba znát už při nákupu.( to by mě vážně nenapadlo)
Moje rada : nejhorší je cestování s ženskou (ne vždy)
Mám rád neuvěřitelné příběhy o přežití, tohle bych nedal ani v létě dobře oblečený a vybavený, Laura slézala čtyřtisícovku nevyspaná po velmi krušné noci, promrzlá, hladová a žíznivá, lehce oblečená v sukni bez kalhotek a v podpatkách se zlomenou rukou ve sněhu a ledu, prostě neuvěřitelné.
Jelikož jsem se poslední dobou začal řídit zdejším hodnocením a komentáři a ne svým instinktem, tak se často spálím. Od samého začátku jsem se nemohl nějak začíst, zdlouhavé vyprávění mě nudilo, děj se nikam nepousová, neustále se řeší zda kopat či ne. Kim moje sympatie moc nezískala, průměrná detektivka, kterou jsem raději vzdal než abych ztrácel čas nad další zbytečnou knihou.
Zase jsem se nechal zlákat hodnocením a názvem a začal číst typicky ženskou literaturu plnou nesmyslných zbytečných ženských tlachání. Napětí zpočátku téměř žádné, neustálé myšlenky typu cože? mě někdy lezli na nervy, od autorky se mě líbí pouze jedinná kniha , kterou jsem četl jako první „Jane utíká" a kdoví, zda by se mi dnes ještě líbila. Asi jsem si od té doby zvyknul na lepší.
Hned od samého začátku jsem věděl, kdo za vším stojí, otřepaný model, klišé. Neuvěřitelné množství ženských zbytečných keců, silou vůle jsem se donutil knihu dočíst jen jak to dopadne. Casey vyťuká prstem: „chce mě zab". a Drew to netrkne apod.
Druhá kniha od Taylor co se mi dostala do ruky a opět naprosto skvělá, čte se jedním dechem, téměř každá kapitola končí záhadnou větou, že nutí hned pokračovat v dalším čtení, např. „...protože by mi vypadly vnitřnosti". I když jsem od samého začátku věděl, co za divností malé Jadie stojí, přesto jsem byl v napětí, co se vyklube z Dallasu a pavouků. Ale epilog jsem si představoval jinak.
Úžasná kniha mého oblíbeného spisovatele Arthura Haileyho, na kterého jsme museli v dřívější době čekat každý čtvrtek od rána v dlouhé frontě před knihkupectvím. Po delší době jsem sehnal všehny jeho romány, jeden lepší než druhý. Každý zaujme bravurně popsaným prostředím z dané oblasti, ať už je to bankovnictví, prostředí letiště nebo hotelu apod. Těším se, až budu jeho díla číst zase znovu, problém je, že stále čtu nové a nové vycházející knihy a k těm starším se už nedostanu, tak se nahromadily v mé knihovně a prodat se mě nechtějí.