Děti zmaru
Adrian Tchaikovsky (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443903/bmid_deti-zmaru-VUx-443903.jpg
4
48
48
Po zhroucení lidského impéria se Země odmlčela. Terraformační programy na různých planetách ve vesmíru ale pokračují, protože stále je naděje, že je přiletí osídlit kolonisté. Vědecký tým na planetě Nod pracuje ve dvou skupinách. Zatímco první terraformuje planetu, druhá skupina se vydala k její oběžnici pokryté oceány. Na ní doktor Senkovi experimentuje se svými oblíbenci, chobotnicemi, které chce přizpůsobit místnímu ekosystému. Senkovi však netuší, že on a jeho inteligentní hlavonožci se brzy stanou hrází před nebezpečím, které na Nodu spící číhá a chystá se vydat do vesmíru za dobrodružstvím. Tisíce let poté se k Nodu vydává průzkumná loď ze světa Kernové, na níž spolupracují lidé a pavouci… Děti zmaru jsou volným pokračováním románu Děti času.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Triton
Originální název:
Children of Ruin, 2019
více info...
Přidat komentář
Pokračování Dětí času rozhodně nezklamalo, přestože jsem z něho nebyl tak odvařený, jako z prvního dílu.
Stejně jako v Dětech času tady autor používá strukturu se dvěma časovými rovinami. V jedné se dozvídáme o vzniku a vzestupu civilizace hlavonožců a v té druhé o setkání a konfrontaci této civilizace s Lidmi a pavouky. Kromě toho jsou přítomni ještě tajemní tamti-z-My, kteří působí jako katalyzátor děje a dávají celé zápletce příjemně hororový podtón. Líbilo se mi opět vykreslení evoluce něčeho tak nelidského, že je to z antropomorfního hlediska jen těžko pochopitelné. Tady šel autor ještě o dost dál, než v prvním díle s pavouky.
Co mě naopak teochu zklamalo bylo v některých pasážích tempo knihy. Možná to bylo způsobené právě potřebou přiblížit člověku těžko pochopitelné věci, ale byla mista, kde příběh dost trpěl. I postavy mi tady připadaly o malinko slabší, než u Dětí času. Docela mi přirostly k srdci Helena, Artifabian a samozřejmě tamti-z-My, ale ostatní byly takoví jednoduše zapomenutelní. Občas autor žongluje s příliš mnoha míčky najednou a je zbytečně složité se ve všech perspektivách orientovat.
Rozhodně jde o velmi dobré sci-fi, které skvělým způsobem rozšiřuje koncepty z prvního dílu a jako pokračování je poměrně zdařilé. Není to tentokrát na plné hodnocení, ale solidní 4* si zaslouží. Jsem zvědavý na Děti vzpomínek, jestli se autor udržel na uzdě a neudělal z toho nějaké fantastické soft sci-fi.
(SPOILER)
Výrazně složitější a celkově o něco málo horší než Děti času, ale stále velmi kvalitní čtení se zajímavými nápady a koncepty.
Pro mě nejpoutavější byli interakce Lidí a Portií, Meshnera a Avrany a nakonec parazitickém organismu "My-z-všichni".
Chobotnice, zvláště oproti pavoukům Portií v prvním díle, tolik prostoru nedostali, i když nějaké zajímavé koncepty tady určitě jsou. Především vztah Koruny (centrálního mozku) a Doteku (autonomních chapadel) mi přišel poměrně dobře popsaný, společně s infikací domovské planety parazitujícím organismem.
Předcházející díl byl v mnoha ohledech jednodušší, většina knihy se skládala ze dvou / tří dějových linek, které se na konci spojily. Tady máme alespoň sedm různý perspektiv - parazitující organismus "My", Helena a Portie, Pavel a chobotnice, lidé ze Stará říše, Avrana Kernová, umělá inteligence a nakonec zbytek posádky plavidla Lekhá noha.
Celkově by si kniha zasloužila trošku zkrátit a zjednodušit, některé postavy mi přišli zbytečné, posádka lodi Lehká noha byla příliš velká, jednotliví členové neměli prostor. Chobotnice také měli spoustu pojmenovaných postav, ze kterých jsou asi tak dvě podstatné a ostatní nehrají žádnou roli.
Svět pavouků z Dětí času mi přirostl k srdci víc než chobotnice.
Popis jejich světa tu byl hodně rozvláčný a zdlouhavý. Námětově se mi knížka líbila, ale postrádala jsem tu větší dynamiku a spád.
Děti zmaru volně navazují na Děti času. Hlavní dějová linie se taktokrát soustředí na vývoj inteligentního druhu chobotnic a vše opět vyvrcholí konfrontací s druhem pavouků a lidí z Dětí času.
Přiznám se, že popis světa chobotnic byl pro mne mnohem méně srozumitelný a pochopitelný, než popis světa pavouků. Současně mi příběh přišel nepřehledný, špatně jsem se v něm orientoval a při zpětném ohlédnutí mám pocit, že mne moc neoslovil. Prostě jedna z těch knih, která mnou prošla jako nůž máslem, ale nic víc.
Zkrátka tato kniha mi moc nesedla a podle mého názoru je celkově slabší než předchozí díl. Nicméně věřím, že se najdou čtenáři kterým se bude líbit. Já osobně však nemám žádný důvod se k Dětem zmaru znovu vracet.
Přiznám se, že pouhé 4 měsíce od dočtení se mi tentokrát mozek protáčel naprázdno, než oči zavadily v anotaci o slovo "hlavonožci". Paměť naskočila, můžu se plácnout do čela a s úlevou vydechnout: "Ahááá..." Ještě mě ta mrcha senilita úplně nepřeválcovala!
Tchaikovski bere své čtenáře znovu do vesmíru vzdálené budoucnosti, zástupci lidstva v podání putujících vědců už našli společnou řeč s Pavouky, teď na ně čeká seznámení s dalším inteligentním druhem - chobotnicemi. Nemá smysl prozrazovat víc, opět je to o úskalích odlišné komunikace a vnímání různých živočišných druhů. "Děti zmaru" jsou sci-fi v pravém smyslu tohoto sousloví, nečekejte tedy žádnou zběsilou akci, je to objevování, poznávání, pochopení.
Jediným výraznějším důvodem k remcání pro mě byla neschopnost se s někým ztotožnit. Hlavní lidská postava Senkovi je vědecký fanatik, který toho má více společného se svými zvířecími svěřenci, než s kolegy... a ti jsou pro změnu nevýrazní, příliš mě nezajímalo, jak dopadnou. I kdyby však autor charaktery doladil, nejspíš by to na pátou hvězdu nestačilo, na to je děj poněkud rozevlátý. 75-80%
Třikrát sláva chobotnicím nejen ze třetího patra!
Jak jsem Tchaikovskému moc nevěřil pavouky z Dětí času, chobotnice jsem mu sežral i s navijákem. A je to dobře vyladěná bujabéza, na které si pochutná každý, kdo má tu a tam rád pěknou space operu :)
No, byla to dřina, zejména zpočátku. Pak to teprve začalo mít vše smysl a tak nějak se to pěkně rozjelo. Takže nakonec, dost dobrý. Ale určitá složitost děje může někoho odradit. Přiznám se, že jsem taky asi ve třetině zaváhal. Ale stálo to zato.
No.. První díl byl pro mě parádní originální počin a jedno z nejlepších sci-fi, které se mi dostalo do rukou. Proto bylo očekávání na druhý díl veliké. Musím ale bohužel napsat, že to nakonec bylo celkem zklamání. Škoda.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Děti času |
| 2022 | Střepy Země |
| 2020 | Klec duší |
| 2010 | Impérium černé a zlaté |
| 2020 | Psí vojáci |
Námět se mi líbí, ale je to jaksi těžkopádně nezáživně psané. Už Děti času se mě hůře četly a po dočtení jsem si řekl, že pokračovat v dalších dílech nebudu, přesto mě to nedalo a pustil se do Děti zmaru. Prvních pár stránek se dalo číst, ale po čase mě to začalo nudit i když to bylo zajímavé čtení. Špatná skladba vět, nutil jsem se do čtení, scházela mě věší dynamika děje. Zajímavé, ale zdlouhavě nudně napsané. Ani ne v polovině jsem to vzdal, je tolik knih, že nevím, kterou číst dřív a ještě bych některé rád četl několikrát, tak proč ztrácet čas byť nad zajímavou, ale nudně napsanou knihou.