Atanone
komentáře u knih
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
Dee Alexander Brown
Pro mě asi nejsmutnější kniha roku 2024.
Jak rád by si člověk řekl, že to je přece historie. Jenže...
Plavba šedých vlků
Steven Wilson
Kdy se z válečníka stává vrah? Kdy se ponorkář vzdává všeho, co ho dělá tím, kým je? Vzpomněl si, jak řekl Langsdorffovi: „I já mám na svědomí podíl na zkáze v této válce.“ Nemohla by být jednou z mála věcí, které tuto válku přečkají, důstojnost?
*****
Možná v jiné době, v jiném světě kdyby se sešli někde v baru, mohli by být přáteli, protože měli hodně podobných vlastností i priorit. A jednu společnou lásku - moře. Jenže válka se láskami nezabývá.
Početla jsem si nadšeně.
Habsburkové a nadpřirozeno
Gabriele Praschl-Bichler
Zajímavá kniha, ke které budou jistě přistupovat jinak ti, kterým se v životě stalo něco, co při nejlepší vůli nedokážou vysvětlit rozumem a jinak ti, kterým se nic podobného nestalo. Ale dovolím si parafrázovat jednu větu z této knihy - nevysvětlitelné jevy se nemusí stát jen lidem, kteří na ně věří.
Kniha je sice trochu rozběhaná do různých stran a čtení vyžaduje pozornost a alespoň částečnou orientaci v historii, ale bonusem je spousta dobových fotografií.
Beladona
Adalyn Grace
Zlákal mě název a obal, takže jsem to riskla a ze štítků jsem jako správný optimista vybrala jen to pozitivní.
Nazvala bych to temnou romanťárnou s detektivní zápletkou, i když tam na mě bylo víc romantiky, než temna. Ale nakonec jsem vydržela do konce.
Příběh se vcelku šikovně vyhnul všemu, co dnešní knihy pro mládež MUSÍ obsahovat a udržel spíš náznaky. Signa není žádná akční feministka moderně naroubovaná do doby, kdy ženy opravdu svobodu neměly. Ona může být jiná, protože jiná se prostě už narodila. A není žádný troškař. Na rozdíl od hrdinek podobných současných románků nehodlá házet očima po vlkodlacích, upírech, démonech či jiných monstrech, aby zjistila, že jsou to něžní, romantičtí a vlastně nepochopení milovníci. Ona míří mnohem výš.
Ve srovnání s jinými se mi na autorce líbí, že udržela meze snesitelnosti všeho i přes to, že se hodně zápletek dalo prokouknout. Našla jsem i pár velemoudrých myšlenek a ve vánočním čase jsem tuhle knihu nakonec vzala jako docela fajn volbu. Navíc posledních pár řádků přineslo další obrat, takže mám i docela chuť na pokračování. I když anotace Foxglove by mě normálně spíš odradila :D
Děti Duny
Frank Herbert
Na rozdíl od prvního nadšeného čtení kdysi dávno, tentokrát mě paradoxně otravovala opakující se schémata. Stejné zápletky jiným postavám, hodně opakování a vaty. Nedokážu posoudit, nakolik je to rozjezd k něčemu lepšímu, nebo snaha udržet něco, co se u čtenářů osvědčilo. Touto knihou série re-čtení prozatím skončím.
Spasitel Duny
Frank Herbert
Přílišným pitváním pravda strádá.
Staré fremenské přísloví
****************
Po mnoha letech jsem si knihu přečetla znovu a ten citát přesně vystihuje moje pocity. Na rozdíl od prvního dílu, který mě dostal, tenhle díl mě tentokrát tak neuchvátil. Dějově by to stačilo na povídku, ale uznávám, že i ty sáhodlouhé citace, asi měly účel. Kažopádně to, čemu dovolil se dít, bylo fajn, plus pro mě bonus v návratu mojí oblíbené postavy a celkově zakončení tohoto dílu série.
Duna
Frank Herbert
,,V mládí patří k nejhorším okamžikům,“ říkal dále Paul, ,,když chlapec zjistí, že jeho otec a matka jsou lidské bytosti, které spojuje láska, jakou nebude moci doopravdy okusit. Je to ztráta, je to probuzení do skutečnosti, že svět je tam a tady a že jsme v něm sami. Ten okamžik přináší s sebou svou pravdu; člověk se mu nemůže vyhnout.
-------------------------------
Nechápu, proč jsem si návrat na Arrakis tak dlouho odpírala. Byl fajn, i když člověk dvakrát nevstoupí do stejného písku. Kdysi jsem ji vnímala jinak, dnes si všímám jiných věcí, ale tato kniha zůstává dál jedna z mých nej.
Nevinnost
Dean Koontz
Pro mě první setkání s autorem, takže nemám s čím srovnávat. Bez konkrétního očekávání jsem dostala pochmurně poetický příběh o naději. Kdyby se autorova fantazie stala skutečností, což zase není až tak nemožné, morální profily lidí by asi byly to poslední, o co by se ta s kosou zajímala. Ale ta naděje, že život si najde způsob, tu si z knihy odnáším. Každý z nás je někým posuzován, ne-li souzen. I my posuzujeme, soudíme a mnohdy odsuzujeme. Jsme zrcadlem pro mnoho lidí, stejně, jako oni zrcadlí naše činy. Připomínají nám je a občas to nebývá příjemné. Nikdo z nás neví, kolik času dostal. Jde o to, co s ním udělá.
Autor probudil mou zvědavost, a to velmi.
Hlubina
Nick Cutter
Humusoidně psychedelické.
Pro mě osobně je na tom asi nejděsivější představa, že někdo dokáže vymyslet takové věci. Ono to chvíli trvá, než napíšete knihu. Vybrousíte věty. Vykonstruujete děj, případně zápletku (je-li nějaká). Tak jako tak, než je to hotové, žijete s tím. Nějak se nedokážu srovnat s představou, že někdo žije s tímhle. Od pro mě příjemně mrazivých horrorů se tento liší tím, že je tak popisný, že děs je nahrazený ošklivě vylíčenými věcmi. Připadala jsem si jako někdo, kdo se prohrabává hromadou odpadků a doufá, že najde něco, co by za to stálo. Pro mě to byl popis ponoru a hlubinné temnoty. Toť asi vše.
Navzdory osudu
Vít Lucuk
Knihu jsem sice koupit musela, už jen proto, že mezi vyprávěními pamětníků je i příběh mojí tety, která se na mě trošku mračí z obalu knihy, ale i kdyby to tak nebylo, velmi bych ji ocenila. Kromě toho, že jsem se dočetla o dalších lidech, které osobně znám, jsem si uvědomila, jak úžasnou práci autor dělá. V dněšní době se s fakty velmi dobře manipuluje a navíc si s námi pohrává i naše vlastní paměť, která ať už vlivem prostředí, doby, času, nebo zdravotního stavu, se může měnit.
Staří pamětníci odcházejí, mladší stárnou a zanedlouho se už nebudeme mít koho zeptat. I proto bychom si podobných knih měli vážit.
Děkuji a doporučuji
Vdáváme matku a jiné povídky
Gerald Durrell
Tradičně laskavé, vtipné a prošpikované více i méně jemným anglickým humorem.
Historička
Elizabeth Kostova
Košatý příběh, kde mladá hlavní hrdinka(?) hledá svého otce, který hledá její matku poté, co předtím hledal jejího (matčina) otce - svého přítele. Takže každý z hlavních aktérů někoho hledá a všichni vlastně hledají hrob Vlada Drakuly Narážeče.
Nežli adventura je to spíš cestopis, ve kterém protrajdáme notný kus Evropy, včetně socialistických zemí, mimochodem s dobře vykreslenou atmosférou doby. Mezi tím čteme dopisy, ve kterých se sdělují příběhy lidí, které jejich pisatelé potkali. Ti lidé jim občas vyprávějí nejen své zážitky, ale i zážitky lidí, kteří jim něco vyprávěli, případně napsali další dopisy. Právě v těch dopisech se autorka mnohdy nechávala unést dějem natolik, že vypnula logiku. Pokud tedy většina hlavních postav neměla fotografickou paměť.
Takže i když se sem tam vynoří něco, co by slibovalo mrazení v zátylku, většinou se to rozplyne další cestou někoho někam, případně objevením nějakého dopisu, nebo dokumentu. Vcelku tedy nenáročný a rozvlekle bezpečný příběh, který byl přesto svým způsobem příjemným čtením s inspirací pro dlouhé podzimní večery strávené se strýčkem Googlem. Pokud se kniha dá zachránit epilogem, v tomto případě jsem díky němu mnohé odpustila.
Za objektivem
David Suchet
Davida Sucheta nemám ráda proto jak geniálně ( a na rozdíl od jiných herců hlavně lidsky) ztvárnil Poirota, ale Poirota jsem si jako postavu zamilovala asi jen proto, že ho mám v paměti s tváří pana Sucheta. Po knize jsem tedy pochopitelně vystartovala v domění, že se dozvím drby z filmového světa. Dostalo se mi milého a moudrého vyprávění, poučení a vzpomínání, které mi jen potvrdilo, že se za těma pozornýma očima skrývá stejně pozorný člověk.
Navíc ty fotografie jsou opravdu nádherné. U jedné z těch osobních (str. 133, foto uprostřed) mě napadlo, jaká je škoda, že pan fotograf na té rodinné fotce není. Ale podívejte se opravdu dobře.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Souhlasím s tím, že bych toto mladším dětem opravdu číst nedala, přestože si myslím, že děti dokáží pochopit mnohá poselství. Navíc mi úplně neseděl styl. Netuším, jestli v tom hraje roli překlad, takže toto nebylo rozhodující. Za to, že tuto knihu čtenáři srovnávají s Harry Potterem, si konec konců může autorka sama, včetne toho, jak srovnání dopadá.
O tom, co dokáží způsobit manipulace, strach a zbabělost, není pochyb. Vědí to ti dobří a vědí to i ti špatní. Nesnadným údělem člověka je se v tomto rozhodnout, kudy se vydá. Protože i nebýt rozhodnutý, vlastně už rozhodnutím je. Můžeme si jen přát, aby reálné Přehršlánie tohoto světa, čekal alespoň nějaký happyend.
Propast
Jozef Karika
Když jsem studovala a vyvolali mě na látku, o které jsem neměla ani ponětí, jediná záchrana byla spustit o tom jediném, co jsem si pamatovala a opakovat to stále dokola jinými slovy, dokud to šlo. Člověk získal čas, než mu nějaká dobrá duše napověděla. Tato technika nám vycházela obzvlášť u jedné paní profesorky, která se ztrácela ve svých myšlenkách natolik, že už jen zvuk našeho hlasu jí stačil a kolikrát oznámkovala odpověď k úplně jinému učivu.
Podobný pocit mám z této (a bohužel nejen z téhle) Karikovy knihy. Byla by to skvělá povídka, napínavá, s dobrým nápadem. Bohužel jako kniha se utápí v neustálém opakování duševních pochodů hlavního hrdiny. Pochopení pro něj, jeho ztrátu, trauma a pocity (líčené stále dokola v lepším případě jinými slovy), mě přešlo už v první třetině knihy. S tím, jak přibývalo stránek, přestávalo mě zajímat jak to skončí a přála jsem si už jen ať to skončí. Což asi není pro čtenáře ten nejlepší pocit. Závěr byl sice bomba, ale pomyslnou misku vah nepřevážil.
Draculova žena
Michaela Ella Hajduková
Pokud jste romantici a máte rádi pohádky, budete asi dost spokojení. Bude hodně vzdychání a pár historických vsuvek. Příběh mezi tím se mi ale nějak dostal pod kůži, takže ano.
Bylo by možná hezké prohlédnout přes závoje času. A možná by to hezké nebylo.
Totem vlka
Ťiang Žung
Kniha má hodně stránek, bohužel jsem musela přerušovat čtení, takže mi zabrala spoustu času, ale rozhodně za to stála. Příběh obyčejného, drsného a často krutého života v mongolské stepi nehýří akcí a plyne zvolna a jakoby namáhavě, stejně jako dny těžce pracujících pastevců, hájících svá stáda kvůli obživě i kvůli pohrůžkám různých sankcí, ale skrývá v sobě mnohá vysvětlení souvislostí, které by mě osobně jinak nenapadly. Jako čtenář se naučíte trochu chápat a hodně milovat step. Tím víc pak vynikne zničující síla všudypřítomné ideologie.
Čchen Čen mi byl jako člověk velmi sympatický a už v jeho chování jsem viděla nebezpečné myšlenky, které se v totalitních režimech netrpěly. Nebylo třeba je demonstrovat slovně. Toho se v knize ani nedočkáte. Ale jeho takzvaný pokus s vlčetem mi vehnal krev do hlavy. Když něco krásného, divokého a zároveň moudrého milujeme a chceme to poznat a pochopit, máme to vytrhnout z přirozeného prostředí a uvázat na řetěz? Ze srovnání s vlky, udržujícími rovnováhu v přírodě, vycházejí lidé nepoměrně hůř. Tato část knihy mě rozebrala na kostičky a teprve v závěru jsem pochopila, že měla být lekcí i pro mě, ne jen pro Čchen Čena.
Knihu rozhodně doporučuji. Kéž ovce pochopí vlka.
*****
Stepní vlk, odvěký duchovní totem stepního lidu, má v sobě tolik morální a duševní síly, že by se lidé před ním mohli stydět. Není mnoho lidí, kteří by si žili po svém, podle své vlastní vůle, a nevzdávali se ani pod hrozbou ztráty života. Není mnoho lidí, kteří by nesklonili hlavy před silou zdánlivě neporazitelnou. Čchen se sám zastyděl, člověk je před vlkem tak maličký. Stepní vlci budou vždy záhadou. Mají v sobě něco, co je mimo lidskou představivost, co leží příliš vysoko. Čchen si o sobě myslel, že rozumí vlkům víc než jakýkoliv jiný Číňan, dokonce lépe než mladí Mongolové, ale tohle půlroční vlče mu zas jednou uštědřilo významnou duchovní lekci.
Čchen pochopil, že jeho znalosti o vlcích jsou stále příliš povrchní. Dlouhou dobu se domníval, že vlci žijí pro jídlo, žijí lovem a zabíjením kořisti. Ale teď viděl, že je tomu jinak, takový názor si vytvořil jen na základě své lidské zkušenosti, podle sebe soudím tebe. Zabíjení, lov ani požírání kořisti nejsou cílem vlků. Dělají to pro svou svobodu, nezávislost a hrdost. Proto jim pastevci, kteří skutečně vyznávají vlčí totem, odevzdávají po smrti svá těla. Doufají, že jejich duše bude také tak svobodná a volná jako vlci.
*****
Akvarelová malba pro začátečníky
Francisco Asensio Cerver
Jelikož se považuji za celoživotního začátečníka, co se akvarelů týče, hned jsem po knize vystartovala. Podle mého názoru je dost přínosná pro lidi, kteří chtějí s akvarelem začít. Stejně tak pro ty, kteří jako já, začínali kdysi dávno ve škole vodovkami s tím, že prostě vybarvovali tvary a pak přešli na tempery, kde je postup malby úplně obrácený, než u akvarelu. Malba akvarelu je práce hlavou, protože musíte mít nějakou vizi a když uděláte chybu, těžko se to opravuje. Ale když si dovolím parafrázovat mého oblíbeného čaroděje, dokonce i jen takové pošetilé mávání štětcem může jednomu přinést spoustu radosti.
Tak do toho!
Hry s ďáblem a svítání v pravý čas
Georgij Kapralov
Přidávám se k Reacherovi a zároveň děkuji za připomínku této knihy. Stejně, jako on jsem ji četla eště v dobách, kdy mi bylo ...náct a v té době jsem za ni byla docela vděčná, protože přísun informací zpoza zdi byl těžce filtrován. Ale ani tehdejší režim nemohl popřít, že za oponou vznikala díla, hodná zájmu. Netuším, jak bych knihu vnímala, kdybych ji četla teď, protože jsem ji měla vypůjčenou, ale v tehdejší době jsem ji ocenila.
Moučníky
Mária Hajková
Kniha ke mně doputovala a zase poputuje. Receptů je spousta a naprostá většina by zruinovala každé odhodlání nemlsat. Je to marný, je to marný, je to marný :D
Nenechám si ji jen proto, že se držím svých zaběhaných kolejí a receptů líných žen a navíc vím o někom, kdo ji upotřebí líp, než já.