Totem vlka
Ťiang Žung
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55990/mid_totem-vlka-YrH-55990.jpg
5
97
97
Totem vlka je prvním čínským velkým románem, který svou hloubkou a zároveň strhujícím dobrodružným příběhem dokázal přitáhnout pozornost celého světa. Od roku 2004, kdy poprvé vyšel, si v samotné Číně knihu přečetlo více než 20 milionů lidí. Celkový počet legálně i nelegálně šířených výtisků řadí knihu na druhé místo v čínské publikační historii dvacátého a jednadvacátého století, hned za Maovu Rudou knížku. V roce 2007 získal Totem vlka prestižní ocenění Man Asian Literary Prize, které je každoročně udíleno nejlepším asijským romanopiscům. Totem vlka, jenž byl přeložen do více než pětadvaceti jazyků, v českém vydání vychází – na rozdíl od většiny světových edicí přeložených z angličtiny – v nezkrácené verzi přeložené přímo z čínského originálu. Kniha vypráví autobiografický příběh čínského studenta, který odchází z Pekingu zmítaného politickými bouřemi v době Kulturní revoluce do severočínské mongolské stepi za poznáním prastaré civilizace. Na své pouti se seznamuje se starým moudrým Mongolem, který mu odhaluje tajemství síly a bohatství kultury, která je symbolizována vlkem, vyslancem nebes, jenž má za úkol ochraňovat mongolskou step a zachovávat její přirozenou rovnováhu. Vlk je silný a svobodný, moudrý, odvážný, rozvážný a trpělivý, umí bojovat a nikdy se nenechá zotročit. Vlčí smečka, silné, inteligentní a velmi dobře organizované společenství, prokázala za staletí nebývale vysokou schopnost přežití ve stepi. Vlci byli nejlepšími válečníky a stratégy všech dob a pro lidstvo zůstávají dodnes nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Po několika setkáních s vlky ve volné přírodě se hlavní hrdina, fascinovaný tradičním mongolským způsobem života, rozhodne, že se vlkovi musí přiblížit, chce jej pozorovat zblízka a pochopit jeho myšlení a chování. Toto rozhodnutí změní jeho život... „Zápas vlka s drakem“, střet čínské zemědělské a mongolské kočovné pastevecké kultury, člověka a přírody, současnosti a historie, ideologie a tradice, konflikt pragmatismu s duchovními hodnotami, necitlivého idealismu a hlouposti s moudrostí obsaženou ve staleté zkušenosti, – o tom všem vypráví román, který vyvolává bouřlivé a ostře vyhraněné reakce a kritiky jak v Číně, tak i v zahraničí. Autor monumentálního díla Totem vlka, bývalý vězeň odsouzený za účast ve studentském hnutí z roku 1989, vystupuje pod pseudonymem Ťiang Žung. Narodil se roku 1946, roku 1967 odešel dobrovolně do Vnitřního Mongolska, kde strávil ve společnosti mongolských pastevců a vlků jedenáct let. V roce 1987 se vrátil do Pekingu, kde dodnes působí jako profesor politických a sociálních věd.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Lang tchu-tcheng 狼圖騰, 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha vypráví příběh studenta, který je společně s některými kolegy poslán do mongolské stepi a žije zde společně s pastevci, od kterých se učí nejen pastevecké práci, ale i vztahu k přírodě a pochopení křehké rovnováhy, která ve stepi panuje. Právě harmonie přírody a lidské činnosti je v průběhu knihy čím dál více narušována a my jsme společně s hlavním hrdinou smutnými svědky postupného umírání tohoto krásného a jedinečného ekosystému. Kniha je vyprávěna velmi pomalu, je proložená spoustou filozofických úvah a historických odboček a jednotlivé události jsou popisovány velmi podrobně. Mně se na knize nejvíce líbily právě popisy přírody mongolské stepy, lovecké taktiky vlků, a pasteveckých postupů. Naopak bez snahy napasovat úvahy o historii národů a o národní povaze na chování zvířat bych se obešla.
Nezastřený obdiv čínského studenta, kterého si v mládí zcela podmanila mongolská step a nomádský způsob života, síla, svoboda, odvaha a moudré respektování propojenosti stepního koloběhu...Román je hodně výkladový, s ekologickým, politickým, sociologickým, historickým a kdovíjakým ještě rozměrem, ale psán čtivě, jednoduše a srozumitelně; s autobiografickou příběhovou linkou jednoho takového ročního cyklu, který je výjimečný svým pokusem o odchov vlčího mláděte a likvidačním nájezdem ze světa naprosto odlišné kultury. A je to čtení velmi emocionální a drásavé (zvlášť pro takové ty zjemnělé městské milovníky zvířat jako já), poslední stovku stran jsem dočítala vyloženě s velkým sebezapřením, pocitem nechápajícího odporu i k samotnému autoru, a nakonec i se slzami. Ale co, asi si nedokážu představit, koho by tato kniha nechala chladným. Ve svém sdělení neskutečně silný (i když možná jednostranný) román.
Nádherná knížka, kterou jsem přečetl během mého půlnočního pobytu v Číně. Vše co autor píše jsem s příběhem prožíval "teď a tady" a po půl roce mu musím dát za pravdu.... od doby, která dělí děj příběhu s dneškem, se mentalita v Číně nikam neposunula.
Jen upozorňuji na jednu věc.... existuje také film Totem vlka, který je natočen podle předlohy této knihy. Ovšem je natočen v čínské koprodukci = celý příběh je překroucen ve prospěch Číny a ve finále nemá s myšlenkou knihy nic společného. Dej filmu finišuje smrtí děda Biliga, který je roztrhán dynamitem.... Kniha je jednou z nejctenejsich knih v Číně. Řekl bych, že to byl od Číňanů promyšlený tah (lidi se radši podívají na film, než aby se otravovali s knihou).
Tato kniha byla pro mě ve správnou chvíli na správném místě. Sama si mě našla a uspokojila moji potřebu toulání se po dalekých mongolských stepích a vzbudila nový zájem, takže teď si budu muset přečíst něco o etologii vlků.
Pěkné, smutné, nostalgické, pro našince jistě originální a tím i atraktivní svým tématem, ovšem zároveń i trochu mnohomluvné čtení. Myslím, že nějaké škrty by knize prospěly. Já autorovi věřím jeho obdiv k vlkům, ale nemusel to pořád dokola opakovat.
Zatím to nejlepší, co jsem kdy četla. Kniha je krásná, drsná i syrová zároveň. Můj obdiv patří moudrosti pastevců, kteří ctili zákony přírody, uměli v ní číst a věděli, že každá akce vyvolá reakci. Jejich snaha udržet ekosystém v rovnováze se neslučovala se snahou totalitního režimu, který potřeboval step využít, zneužít a poté ji zničenou, vykradenou opustit. Při čtení románu mi bylo velice smutno, myslím, že se ze svých chyb nepoučíme. Fandila jsem vlkům i lidem a při zabíjení labutí jsem musela knihu na chvíli odložit. Porušení zákonů přírody ať již ve stepi nebo kdekoli jinde se nám bohužel vrátí. Knihu doporučuji přečíst každému.
Výborná kniha, kdo si před ní přečte Peříčko v bouři, bude mít skvělou návaznost. Pro nás Evropany, jsou tyto knihy trochu jiná úroveň (vyšší) :(, co se týče potírání vědomostí našich předků a zaslepenosti ve vševědoucnosti moderní doby. Když se člověk trochu zamyslí nad tím, jak autor opěvuje svobodu, kterou jak říká Číňané neznají, jde mu mráz po zádech. Ten mráz chodí po zádech po většinu knihy. Marnost nad marnost lidské hlouposti a krátkozrakosti.
Velký čínský román, který autor věnoval mongolským vlkům, mongolským lidem a kdysi nádherné mongolské stepi, vyvolává mnoho pocitů a byl pro mě nezapomenutelným čtenářským zážitkem. Je to autobiografický příběh čínského studenta, který od roku 1968 žil 11 let ve Vnitřním Mongolsku, poznával divokou a drsnou svobodu a nejvíc ho fascinovaly složité vzájemné vztahy mezi lidmi, ovcemi a vlky. Zkoumal život vlků, jejich sociální struktury a lovecké zvyky a dokonce se pokoušel vychovat vlčka. Kniha má několik rovin, je to výzkumná zpráva, studie o přírodě, naučení i politická výzva a vášnivá obhajoba svobody.
Nechtěl jen nečinně přihlížet, jak vlčí totem, který tolik ovlivnil celosvětové i čínské dějiny, mizí nenávratně v zapomnění s pomalu mizejícím nomádským způsobem života.
Nechtěl jen přihlížet, jak mizí stejně jako těla pastevců po smrti - projdou vlčími útrobami a zůstane jen trochu prachu, po kterém nakonec nezůstane ani stopa. Dalo by se o románu napsat ještě mnoho a mnoho vět, ale já řeknu jenom - přečtěte si ho. Na celý román a na malého vlčka (a už mám slzy v očích) nikdy nezapomenu.
Stejně jako původní step Vnitřního Mongolska je i tato kniha mrazivá, často krutá a především krásná. Neustálý boj s drsnými podmínkami, s vlky i proti vlkům, devastace stepi a konflikt tradičního pasteveckého života s novou kulturou a civilizací je vysilující a stejně tak je čtení díky autobiografickému nádechu a dobrému stylu psaní smutně krásné a hluboké. Jak autor napsal: "Moje kniha je lekcí světu" - já tu lekci dostala.
Pro ty čtenáře, kteří vydrží bez epické linky - lyrický popis zániku exotické stepi a života těch, kteří v ní a s ní uměli žít tak dlouho, kam jen lidská paměť sahá. Osobně jsem nejvíc ocenila popis odpudivého, nabubřelého socialistického inženýrství, na které jsme se vším, co k němu patří, už u nás zapomněli. Nedávno jsem viděla film Mongol-Čingischán z roku 2007 a díky knížce už vím, proč se při prosbách k Tengrimu objevil vždycky vlk.
Od okamžiku, kdy jsem poprvé pojala úmysl si Totem vlka přečíst, to trvalo řadu let, ale konečně jsme se sešli a to čekání stálo za to! Totem vlka je jedna z těch úchvatných knih, které můžete číst téměř jakkoli se vám zamane a pořád si přijdete na své. Můžete jej číst jako jakési Volání divočiny mongolské stepi, jako prostý příběh s jasným poselstvím. Můžete jej číst jako mnohovrstevnaté dílo s mnoha zřejmými i skrytými přirovnáními, jako tragédii mongolských pastevců, čínských studentů, vlků i samotné stepi. Zajímá-li vás mongolská kultura, Totem vlka pro vás může být bezpříkladným zdrojem etnografického materiálu a chcete-li si “jen” přečíst působivý román, jste stále na správné adrese. A navíc je to krásná kniha i v ruce, solidní špalek provázený doslovy, rozhovory a dalšími cennými doprovodnými texty. Obzvlášť si cením překladu z čínského originálu. Mě osobně nejvíc oslovilo asi líčení koloběhu stepního života, křehké rovnováhy, v níž se kočovným pastevcům nějak podařilo si najít své místo, aniž ji vychýlili, a samozřejmě naprosto fascinující zachycení života vlků. Nebývalá kniha oslavující přírodu tak, že čtete bez dechu, a zároveň natolik komplikovaná a symbolická, že o ní můžete přemýšlet ještě přinejmenším celé týdny. Rybka Publishers si u mě hodně šplhli :)
Totem vlka je něčím na způsob epitafu mongolské stepi, ustupující invazi čínských zemědělců. Ty do stepi vysílá za kulturní revoluce strana a vlády na základě principu "poručíme větru, dešti" a následky jejich činnosti jsou pro místní ekosystém přirozeně katastrofální. To ale není zdaleka všechno, autor se snaží v kontrastu kočovného a usedlého způsobu života najít také kořeny čínské mentality. Pozorování života stepních vlků ho vede k řadě závěrů a teorií, které se snaží aplikovat na historii Číny i lidstva obecně.
Místy mi ty úvahy přišly poněkud za vlasy přitažené a přinejmenším sporné, nicméně i přesto byly zvláštní a zajímavé. Je to prostě kniha psaná Číňanem pro Číňany, středoevropanovi asi musí připadat poněkud "jiná".
Určitě stála za přečtení. Budete se k ní vracet. Doporučuji pro čtenáře , kterým se např.líbila Stanice Tajga od P. Hůlové. Krásně propracované, čtivé.
Tento komentář bude znít možná divně, ale věřte, je to tak. Musela jsem tuto knihu zařadit do svého seznamu nedočteno, protože nemám na to ji dočíst. Ne, že by kniha neměla svoji patřičnou hodnotu, že by mi nemohla dát uspokojení z příběhu, ale jsem zásadně proti. Proti stylu lovu vlků, zacházení s nimi jako se škůdci, popisem jednotlivých scén. Nejvíce mě dostalo zabíjení mláďat zvlášť hnusným způsobem... Bylo na těch sto stranách, které jsem byla schopna přečíst, i jiné věci, které patří k jejich životu, jsou tradicí, životní rovnováhou, a já to plně chápu. Jenže mé životní přesvědčení je zcela jiné a proto kniha putuje do své kolonky a já se vrhám na knihu lepší, mě lépe stravitelnější. PS: A nemohu připomenout jemné náznaky čínského smýšlení, plnění norem a jiných blábolů....
„Mongolská step byla odpradávna bitevním polem. Jen ti nejsilnejší, nejchytrejší, nejbojovnejší, nejtvrdší, ti, kteří nikdy nezapomenou, jaké to je mít hlad, jen ti mají šanci na přežití.“
Román s mnohými rovinami. Román politický a ekologický. Umelecký popis stepi striedajú antropologické zápisky zo života pôvodných mongolských kočovníkov. Celá štruktúra diela je zvláštne orientálna, jeho v principe nudný dej je v konečnom dôsledku napínavý. A prím samozrejme hrajú veľmi neobvyklí literárny hrdinovia – vlci, ktorí skutočne v príbehu pôsobia, ako plnohodnotné postavy.
Treba povedať, že z politického či kultúrneho hľadiska je kniha veľmi zaujatá. Všetko mongolské, kočovné, je dobré, všetko poľnohospodárske – čínske, je zlé. Pri tom, ako sú Číňania známi svojim patriotizmom a hrdosťou na svoju Ríšu stredu a na svoju históriu, musí byť pre bežného človeka tam zaujímavý pocit čítať takýto román.
„Chanové jsou jako ovce, proto budou vždy zaostávat za ostatními národy, pokud si stejne jako Mongolové neosvojí charakterové vlastnosti vlku: svodobu, nezávislost, sounáležitost, vytrvalost a schopnost spolupracovat v týmu.“
Pre mňa bol Totem vlka veľmi exotickým čitateľským zážitkom. Najlepšie sa mi čítalo v tichu, so šálkou páchnuceho pu-erh čaju. Musím povedať, že to rozhodne stálo za to, no napriek mnohým zaujímavým myšlienkam a pútavému deju sa mi tak celkom kultúrny rozdiel medzi autorom a mnou prekonať nepodarilo.
Pěkný příběh o soužití lidí a původních obyvatel stepi a jejich vzájemné potřebě pro udržení rovnováhy pro přežití všech; trochu i příběh jakoby z jiného světa - tenkrát, příběh co se udál, ač není obsahově složitý, zanechal ve mne hlubší otisk. Trochu mne unavovalo vícečetné opakování potřeby vlků jako přirozených regulátorů.
Dávám 95%.
Kniha, která se "zakousne" a několik nocí nepustí.
Jako vítaný bonus byl i "trochu" jiný pohled na ekologii. Má v sobě logiku tradice podpořené letitou zkušeností: stále jde o to samé, totiž o rovnováhu.
Na přečtení této výjimečné knihy jsem se těšila dlouho...jednak mám ráda "tlusté knihy",
za druhé, hltám knihy o zvířatech, ale především o vlcích,......ale.....
Trochu mne brzdila zmínka o jistém politickém směru, kterým je kniha protknutá a já si nechtěla číst o politice....
Kniha je napínavá od samého začátku, až do poslední stránky!! Napínavá, smutná, drsná, poučná......ale hlavně...ten příběh, podle kterého je Totem vlka napsaný...se stal a ten si vážně musíte přečíst.. Rozhodně doporučuji!
Mně se to strašně líbilo, ale přesto jsem to nedočetl. Docela paradox. Za polovinou knihy už mi vadilo, jak je pohled jednostranný. Na druhou stranu to docela chápu. Ale hodně zajímavé.
Prosba na ty, kdo to přečetli: napíšete mi ve stručnosti do zprávy, jak to dopadlo? Je to trochu hloupý, ale nemám moc sílu to dočítat :-(((
Totem vlka
Kniha má hodně stránek, bohužel jsem musela přerušovat čtení, takže mi zabrala spoustu času, ale rozhodně za to stála. Příběh obyčejného, drsného a často krutého života v mongolské stepi nehýří akcí a plyne zvolna a jakoby namáhavě, stejně jako dny těžce pracujících pastevců, hájících svá stáda kvůli obživě i kvůli pohrůžkám různých sankcí, ale skrývá v sobě mnohá vysvětlení souvislostí, které by mě osobně jinak nenapadly. Jako čtenář se naučíte trochu chápat a hodně milovat step. Tím víc pak vynikne zničující síla všudypřítomné ideologie.
Čchen Čen mi byl jako člověk velmi sympatický a už v jeho chování jsem viděla nebezpečné myšlenky, které se v totalitních režimech netrpěly. Nebylo třeba je demonstrovat slovně. Toho se v knize ani nedočkáte. Ale jeho takzvaný pokus s vlčetem mi vehnal krev do hlavy. Když něco krásného, divokého a zároveň moudrého milujeme a chceme to poznat a pochopit, máme to vytrhnout z přirozeného prostředí a uvázat na řetěz? Ze srovnání s vlky, udržujícími rovnováhu v přírodě, vycházejí lidé nepoměrně hůř. Tato část knihy mě rozebrala na kostičky a teprve v závěru jsem pochopila, že měla být lekcí i pro mě, ne jen pro Čchen Čena.
Knihu rozhodně doporučuji. Kéž ovce pochopí vlka.
*****
Stepní vlk, odvěký duchovní totem stepního lidu, má v sobě tolik morální a duševní síly, že by se lidé před ním mohli stydět. Není mnoho lidí, kteří by si žili po svém, podle své vlastní vůle, a nevzdávali se ani pod hrozbou ztráty života. Není mnoho lidí, kteří by nesklonili hlavy před silou zdánlivě neporazitelnou. Čchen se sám zastyděl, člověk je před vlkem tak maličký. Stepní vlci budou vždy záhadou. Mají v sobě něco, co je mimo lidskou představivost, co leží příliš vysoko. Čchen si o sobě myslel, že rozumí vlkům víc než jakýkoliv jiný Číňan, dokonce lépe než mladí Mongolové, ale tohle půlroční vlče mu zas jednou uštědřilo významnou duchovní lekci.
Čchen pochopil, že jeho znalosti o vlcích jsou stále příliš povrchní. Dlouhou dobu se domníval, že vlci žijí pro jídlo, žijí lovem a zabíjením kořisti. Ale teď viděl, že je tomu jinak, takový názor si vytvořil jen na základě své lidské zkušenosti, podle sebe soudím tebe. Zabíjení, lov ani požírání kořisti nejsou cílem vlků. Dělají to pro svou svobodu, nezávislost a hrdost. Proto jim pastevci, kteří skutečně vyznávají vlčí totem, odevzdávají po smrti svá těla. Doufají, že jejich duše bude také tak svobodná a volná jako vlci.
*****