Když jsem si poprvé přečetla anotaci, přistupovala jsem ke knize poněkud skepticky. Na jednu stranu to všechno znělo moc pěkně, člověk si pořídí knihu a až do velmi vzdálené smrti bude živ, zdráv a šťasten bez pomoci léků a lékařů, pokud dodrží její rady. Ale pokud by to tak bylo, proč to nedělají všichni? Nakonec zvědavost zvítězila. Autor, jehož jméno jsem do té doby nikdy neslyšela, hned v úvodu vypráví, jak se setkal s indiánským lékařem Salmonem, dali se dohromady a začali natáčet dokument o zdravé stravě s pomocí nejrůznějších odborníků. Díky zmíněnému dokumentu pak vzniklo i tohle dílo.

Pan Skřička čtenáře nejdříve seznamuje s tím, jak působí náš zažívací systém, co mu škodí a co naopak prospívá. Všechno popisuje skutečně tak, aby to pochopil i naprostý laik (a menší laik měl žalostné tendence si za tu terminologii místy fyzicky ublížit). Středobodem a hlavním tématem je enzymatická strava a její základní pilíře – nejčistší voda na světě (osmotická), energie (z ovoce), výživa tkání (ze zeleniny) a výživa mozku a nervové soustavy (ze semínek a ořechů). Je důležité vyhýbat se masu, mléku, lepku, vařenému jídlu a také případným kombinováním ovoce a zeleniny. Podle autora je zcela zásadním fakt, že „živá“ strava (tepelně neupravené kytičky a semínka) má své vlastní enzymy, které ji pomáhají samu sebe trávit a tělo ji tak maximálně upotřebí bez zatížení. Na rozdíl od stravy „mrtvé“ anorganické, ta nás údajně hlavně „zanáší“ a způsobuje potíže. Kombinace více druhů jídel naráz potom není vhodná z toho důvodu, že enzymy, které působí na rozklad konkrétní látky v jednom druhu jídla, by se mohly působením těch z jiného druhu inaktivovat či jinak znehodnotit, čímž je trávení složitější.

Kromě samotných principů enzymatické stravy tu pak máme vysvětleno, jak postupovat u dětí, jak správně sportovat a udržovat optimální režim a taky zkušenosti se seniory. Důraz je kladen i na stresující vlastnosti moderní hudby či moderního bydlení. V kapitolách o nemocech pak můžeme zjistit, že se správnou stravou jdou učinit hotové zázraky. Ty nejprospěšnější a zároveň i nejméně prospěšné potraviny či přísady najdeme podrobně popsané v jednotlivých kapitolách. Doplněno je i několik vzorových jídelníčků.

Věděli jste třeba, že taková univerzální cuketa není pro organismus nic moc? Nebo že vláknina je vlastně síť, která do sebe vtahuje toxiny a v organismu tak potom dělá víc nepořádku, než užitku?

Aby podpořil svá slova, na konci knihy autor uvedl několik stran s dopisy obyčejných lidí, kterým enzymatická syrová strava pomohla. Jsou tam jedinci, jimž zmizely nejrůznější vyrážky a alergie, zmírnily se projevy autismu, vyléčila neplodnost, rakovina a jeden případ dokonce popisuje i zázračně uzdraveného vozíčkáře se svalovou dystrofií. Není to super?

A teď trochu mého pohledu. Na úvod dodávám, že proti lidem, kteří žijí pouze na zelenině, ovoci a čisté vodě nic nemám. Každý může jíst, co mu vyhovuje. ALE – nelíbí se mi takoví pomocníci, kteří lžou a vyvolávají zbytečnou paniku. Protože se v této problematice trochu vyznám, zhruba první třetinu knihy jsem protrpěla se zatnutými zuby. Popsala jsem asi deset papírků a nakonec rezignovala. V bodech uvedu to, co mi nesedělo asi nejvíc.

Konzumace čehokoliv vařeného, anorganického tělo stresuje a namáhá. Pokud by to tak bylo, proč bychom všichni bez rozdílu měli tak široké vlastní enzymatické a hormonální spektrum? Naopak tepelnou úpravou se některé vazby rozruší, živiny jsou tak lépe dostupné enzymům, lépe využitelné a především se úpravou v drtivé většině případů zničí látky antinutriční.

Konzumace „mrtvého“ vápníku zavápňuje kosti a způsobuje choroby. Z hlediska mého učebního oboru mám blíže říši zvířat. Od nepaměti se například slepicím podávají „mrtvé“ skořápky či rozemletý vápenec na jejich další tvorbu a vlastní potřeby. U krav jsou zase v jistých fázích velkým problémem vysoké dávky „živé“ vojtěšky právě kvůli vápníku. Zvláštní, že?

Lidé mají blíže býložravcům. Přičemž takový skot potřebuje tři druhy mikroorganismů v bachoru (bakterie, houby, nálevníky) a vlastní enzymy v žaludku a střevě, aby svoji „travičku“ zvládl strávit. My většinu z toho (oproti skotu) ani nevyužijeme. A délka trávicího traktu se skutečně nedá srovnávat. U člověka je to 7 metrů, u skotu 50, s trochou nadsázky jsme tedy někde na středu mezi šelmami a býložravci. Co si z toho můžeme asi tak vzít?

Mléko a kasein. Mléko se opravdu NEŘEDÍ vodou. U této pasáže mi málem praskla žilka! Navíc jsem zde našla další perličky – před 100 lety naši předkové mohli konzumovat mléko, ale pouze tepelně neopracované. Dnes to však není možné, protože v přírodním stavu obsahuje mutace tuberkulózy, tyfu a jiných SMRTELNÝCH nemocí?! Tohle považuji za opravdu nehorázné a zbytečné strašení lidí. Mléko, které jde na odběr, je kontrolováno podle velmi přísných norem – i to čerstvé z automatu. A mimochodem, kasein podle autora hrozně škodí, ale jak je možné, že Vikingové jsou na něj „rezistentní“? Vysvětlení tam jaksi postrádám. (Jen pro zajímavost, pokud byste si chtěli nadměrnou konzumací živočišných bílkovin ublížit, museli byste sníst každý den asi 1 kg kuřecího masa, 6 kg mléka či smetany nebo 600 g eidamu. To není zrovna sranda.)

Lepek a jeho vlivy na zdraví. Nebudu tu polemizovat o nezávadnosti lepku, protože na to má asi každý svůj názor. U hospodářských zvířat jde o jednu z nejdražších a nejkvalitnějších složek potravy. Člověku, tak jako téměř vše, ve větší míře nejspíš škodí. Co mi ale vadilo, je opět strašení lidí – konzumace pečiva má způsobovat deprese, nervozitu, schizofrenii, neplodnost… je to podloženo nějakým výzkumem?

Kuřata. S masem je to obdobně jako s pečivem či mléčnými výrobky. Sto lidí, sto chutí, sto názorů. Já zastávám ten, že maso do výživy zkrátka patří a například mi připadá velmi smutné, když se odpírá dětem. Co mi ale vadí tady, je další zavádějící informace – kuřata dopovány hormony a chemií. Nevěřte tomu. Rychlý růst způsobuje čistě a pouze křížení plemen za účelem zisku rychle rostoucích hybridů. A když to mohlo dojít od vlka k čivavě, proč ne od pomalu rostoucí slepice k rychle rostoucí? :-)

GMO (geneticky modifikované organismy) jsou zlo – no jasně, hrozné zlo, když se například podařila vyšlechtit řepka, která je téměř dokonale prosta všech antinutričních faktorů a díky dalším takovýmto organismům můžeme krmit žaludky hladových lidí v rozvojových zemích.

Ach jo… Nachází se zde spousta věcí, o nichž bych mohla napsat. Asi dvakrát jsem v knize potkala poznámku, že dědeček či babička jedli maso, pečivo a pili mléko a dožili se sta let, načež autor argumentoval tím, že sice ano, ale s křivicí a dědeček umřel na tuberkulózu… tento přístup snad není potřebné komentovat.

Abych se ujistila, zda mu přece jen nekřivdím, snažila jsem se o autorovi nebo ostatních „odbornících“ či samotném dokumentu něco najít. Kromě přednášek a besed vůbec nic. Žádná jména, tituly, v knize ani žádné zdroje, odkud své pravdy pan autor čerpal. Možná jen neumím hledat. Kdo ví. Dokument určitě existovat bude, ale čím je toto všechno podloženo… to opravdu netuším.

Nakonec tu recenzi mám delší, než jsem plánovala, ale nedalo mi to. Věřím, že mnoho věcí, které v knize najdete, vám pomůže obohatit váš životní styl a sem tam možná i uzdravit nějakou tu bolístku. Ovoce ani zelenina nejsou potraviny, které by lidem škodily. Ale v závislosti na výše zmíněném u mě autor v dalších bodech ztratil na důvěře. Beru to tedy čistě jako další alternativu, jak by to třeba mohlo jít. Nemyslím si ale, že se jí někdy zkusím vážně řídit.

Kompletní recenzi (včetně obrázkového doplnění) najdete na mém blogu stripkypribehu.blogspot.cz

---

OpRAWme se Stanislav Skřička

Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy... více

---

Komentáře (4)

Přidat komentář

---