Takové malé filosofické cvičení pro mozek

recenze

Paula Coelha jsem se vždy ráda zastávala, především pokud šlo o spor: Pan Spisovatel / pseudospisovatel. Trochu mi připadá, jakoby jeho knihy rozdělovaly široký svět čtenářů na dva tábory, každý na opačné straně mapy, uprostřed vůbec nic…Kde se tato diskuse vlastně vzala? Průměrných spisovatelů je mnoho a nikdo se do nich tímto způsobem nenaváží. Koho Coelho nebaví, ať jej nečte, tak proč hned špinit jeho snažení, a nebo přesně naopak, proč je adorovat?

Mám ráda pohádky. Náš svět je občas zlý, zpravodajství plné krve a slz, média nám servírují příběhy tragické jak od Shakespeara. Myslím, že proto potřebujeme pohádky, aby povzbudily naši duši a mysl. Řeknu-li to coelhovsky, aby „vyrovnaly poměr Dobra a Zla na miskách vah spravedlnosti a života“. Coelhovy příběhy obsahují silné poselství, povzbuzení. Nutí nás přemýšlet o základních ontologických otázkách přirozeně, skrze příběh. Ztělesňují myšlenky a emoce, oblékají je do slov a posílají je do světa na zkušenou. Coelho nás navíc provokuje skrytým záměrem postavit se jeho hrdinům tváří v tvář a přebrat si svůj vlastní myšlenkový, citový a morální majetek. Můžeme se sebou být spokojeni? Ne! Spokojenost znamená smrt, nečinnost, kdy o nic není třeba usilovat. Coelhovy texty vyzývají k cestě, musíme o něco bojovat, rozvíjet se; za sedmero horami pak máme nalézt poklad v podobě hlubokého poznání a duševní harmonie.

Pokud tedy k Coelhovým příběhům přistupujeme právě jako k symbolickým zobrazením morálně-nábožensko-společenských principů, které utvářejí naši realitu, můžeme autorovi odpustit jistou míru nadsázky a nepravděpodobnosti situací, na kterých je vystavěn děj. Čarodějka z Portobella se umí tancem vyvolaným transem uvést do stavu splynutí s „duší světa“. Čarodějka Athéna učí ostatní, jak v sobě naleznout onu neznámou mystickou sílu, která navždy promění jejich pohled na svět. Coelhovy věty jsou plné slov jako „Duše“, „Vůle“, „mystérium“ nebo „cesta“. Autor je vkládá do úst Athéně, jejím učitelům, ale i ostatním postavám příběhu. Právě skrze ně máme možnost poskládat si obraz této magické bytosti. Kniha je vlastně souborem výpovědí jednotlivců, kteří vzpomínkami na momenty prožité v její přítomnosti dohromady staví příběh ženy, která pátrá po svých kořenech, aby pochopila sebe samu, tříbí své schopnosti, aby se zdokonalila v „páchání Dobra“, a bourá navyklé způsoby, aby lidem ukázala novou a lepší cestu, jak prokličkovat životem.

Textem prolínají citace bible, odkazy na různé historiky, psychology, myslitele. V rozhovoru historika Locadoura s přítelem se tak např. objevuje několikastránkové líčení Jungovy teorie individuálního pokroku ve čtyřech fázích. Jinde můžeme mozek potrápit úvahami nad podobenstvími z bible nebo třeba nad smyslem cikánských rituálů. Ať už otevřete knihu snad na jakékoliv straně, budete nuceni uvažovat, přemítat…(Zkouška – tak třeba strana 188: „ Prosím: změny nastanou teprve tehdy, když uděláme něco, co je proti všemu, úplně proti všemu, na co jsme zvyklí…“) Co může někomu připadat jako těžké čtení, může někdo jiný považovat za příjemnou intelektuální etudku, záleží na vkusu čtenáře. Já osobně v nánosu hlubokých myšlenek postrádám literárno: promluvy jednotlivých postav se příliš neliší, jejich jazyk není přirozený. Jakoby nešlo o příběh, ze kterého něco vyplývá, ale o myšlenky, které autor vtěsnal do děje, protože měl nutkavou potřebu je sdělit. Text jako celek na mě působí uměle a jednotvárně, máme si něco pomyslet, pochopit, méně už s hrdinkou prožít, vysnít si, představit si... Athénin příběh sám o sobě špatný není, jen se nějak nemohu s hlavní postavou ztotožnit, naslouchat jí a přijmout její rady: svou „cestu“ si chci vyšlapat sama, po svém, jinak…

Coelhova čarodějka mě sice příliš neokouzlila, sám autor mě však jako čtenáře přesto zajímá i nadále. Umí být jiný, zajímavý. Už sám název jeho nového titulu (Nevěra) mě láká, takže si jistě někdy najdu čas zapátrat po tom, jak se můj oblíbený moudrý pohádkový dědeček popral s tématem nevěry.
Knihu Čarodějka z Portobella vydalo v roce 2007 nakladatelství Argo.

Paulo Coelho přináší ve svém dalším románu fascinující a dramatickou zápletku, v níž čtenář odhalí dlouhou tradici, založenou na ženské síle a na lásce. Athéna má v sobě přirozený dar. Tato adoptivní dcera Libanonky a zámožného... více

Komentáře (0)