Temná horečka - Víly, jak je neznáme

MacKayla Laneová je obyčejná dívka, je jí 22 let, bydlí s rodiči, pracuje jako barmanka, velmi dbá o svůj vzhled, a miluje svoji starší sestru. Mac má prostě dokonalý a bezstarostný život, až do chvíle, kdy ji během odpoledního opalování vyruší telefonát. Mac-ina sestra Alina se našla mrtvá. Mac proto i přes odpor rodičů vyráží do Dublinu – kde její sestra studovala – aby zjistila, co za zrůdu ji připravilo o milovanou sestru. Mac se pořád více a více noří do tajemného Dublinu, kde nic a nikdo není takový, jako se na první pohled může zdát. Zjišťuje, že stejně jako Alina je obdařená zvláštními schopnostmi, které ji v Dublinu mohou stát i život.

Příběh odehrávající se v Americe, vlastně.. Ne. Autorka nás zavedla do úžasného prostředí. Navštívíme Irsko, poznáme keltskou mytologii. Nutno podotknout, že je to opravdu příjemná změna od velké hromady knih odehrávající se v Americe, potažmo v dystopické, zničené Americe. Karen Marie Moning nám představuje svět, kde tím – ne zdaleka nejzvláštnějším – jsou Dananové, kteří se dělí na Bojovníky světla a Bojovníky tmy. Vyspělá rasa, která se na svět dostala z jiného světa. Takovéto představení víl, mně opravdu mile překvapilo. Ne vždy to totiž jsou milí tvorové s malinkými křidélky. Do tohoto světa se dostala Mac. Ještě, že poznala tajemného Jericha Barronse.

Mac je typem hrdinky, která se vyvíjí od začátku do konce. Na začátku knihy byla Barbie, která se opravdu nestarala o nic jiného, než o své nehty, své dlouhé blonďaté vlasy a dokonalé opálení. Postupem času se z ní však stávala bojovnice, která si nezadá s ničím a nikým. Mac je už 22 let, proto není žádná puberťačka. Velmi se mi líbilo, že jak Mac postupně odkrývala, všemožné nadpřirozené prvky a bytosti, nebyla jako jiné hrdinky, které hned všemu uvěří, ale „odmítala“ všechno tím způsobem, že to přeci musí být naprostý nesmysl..

Barrons. Jericho Barrons je kapitola sama o sobě. Je to právě on, ten hrdinka, do kterého by se měly všechny čtenářky zamilovat a uctívat ho jako dokonalého knižního hrdinu. Do poloviny knihy jsem to tak měla i já, potom mi začal brnkat na nervy. Jericho Barrons určitě má aspekty milovaného hrdiny – je tajemný, má sex-appeal, je silný, je děsivý.. možná, že je naprosto dokonalý.

Většina knihy je psána v popisech a převážná část rozhovorů se odehrává pouze v Mac-ině hlavě. A to pro mně, pro někoho, kdo velmi rád přímé řeči, bylo místy utrpení. Když jsem knihou jenom zběžně prolistovala a viděla sáhodlouhé popisy, málem mně to donutilo knihu odložit tam, odkud jsem ji vzala. Ale i přes málo přímé řeči byla kniha psaná velmi poutavě, a neměla jsem s tím žádné větší problémy. Jednu věc však musím zmínit. Mac-ino neustálé „to jsem ještě nevěděla, že tohle byl teprve začátek“ a spousty dalších podobných vět, které se objevovaly snad v každé kapitole. Mluvím o tom jenom proto, že tyto věty pronášené hlavní hrdinkou mohou nejednomu čtenáři zkazit ten zážitek z nějakého velkého odhalení či zvratu. Autorka si v podstatě spoileruje svůj příběh.. ve své knize.

Narazila jsem asi na dva překlepy, které sice nebyly nijak zničující pro příběh, přesto by se však určitě objevovat neměly. Šlo ale opravdu o maličkosti. V jedné větě byla místo Mac Laneové – Mac Laenová. A druhý překlep, byla záměna jsme za jsem.  Ale celkový překlad příběhu a knihy byl výborný. Věty plynuly lehce a nikde nebyl problém například se slovosledem, či zvláštně znějícími slovy.

Temná horečka je kniha s detektivní zápletkou spolu s mytologickými prvky. Akce střídá akci. Plížení se temnou uličkou si kanály je nezbytné. Přes to, mně však kniha nezaujala tak, jako spoustu dalších čtenářů. Trvalo mi více jak týden, než jsem se knihou prokousala. I přes mé konečné hodnocení to určitě není špatná kniha, jenom to nebyla kniha pro mě. Ale, je to možná překvapivé, ale další díly si s největší pravděpodobností přečtu, protože Temná horečka nám nezodpověděla spoustu otázek a já jsem tvor tuze zvědavý.