Příběh knihovnice z Osvětimi

recenze

Osvětimská knihovnice (2013) / Vendiii1

V září 1943 dorazil do Osvětimi-Březinky transport vězňů z Terezína. Stalo se něco neskutečného, neobvyklého. Nikdo z vězňů neprošel selekcí před doktorem Mengelem a všichni, včetně dětí i starých lidí byli umístění do prvního českého rodinného tábora. Rodinný tábor BIIb. Na bloku 31 vzniklo v osvětimském pekle něco naprosto nevídaného. Vznikla tam tajná škola. Na bloku 31 bylo ještě něco dalšího. V baráku, který se stal útočištěm pro mnoho dětí, dospívajících i dospělých, pracovala česká dívka Dita Krausová, které se dostalo obrovské důvěry - stala se osvětimskou knihovnicí, měla za úkol chránit to nejcennější, osm rozpadajících se knih, které v tomto pekle znamenaly obrovskou naději.

Dita Krausová se narodila 12. července roku 1929. V roce 1942 byla s rodinou deportována do Terezínského ghetta odtud potom o rok později do Osvětimi. Kromě Osvětimi přežila další koncentrační tábor, Bergen-Belsen. Po válce se vdala za Otu B. Krause, kterého potkala právě v Osvětimi, v rodinném táboře, na bloku 31. Je o osm let starší. Po vále žila v Izraeli, kde pracovala jako učitelka angličtiny. Po listopadové revoluci se pravidelně vrací do České republiky.

Knih o holocaustu byly napsány stovky, tisíce. Osvětimská knihovnice je však první knihou, která vypráví příběh (nejen) Dity Adlerová. Kniha je z části biografická. Španělský novinář Antonio G. Iturbe poctivě studoval všechny dostupné historické prameny. Od autora bychom mohli očekávat, že knihu napíše syrovým reportážním stylem. Možná vás proto překvapí strhující, poutavé a hlavně hrůzostrašné vyprávění.

Autor vychází přímo ze vzpomínek Dity Krausové, se kterou se novinář poznal náhodou. V knize je ale i spousta fikce, věcí, které se doopravdy nestaly. Některé situace jsou kompletně vymyšlené, jiné spíše lehce přikrášlené. V knize autor například říká, jaké knihy konkrétně čtrnáctiletá Dita opatrovala vlastním životě. Osudy dobrého vojáka Švejka, učebnice ruštiny, Hrabě Monte Christo. Dita Krausová si už však bohužel nepamatuje, jaké knihy to opatrovala. Autor tyto knihy vybral, jako ty pravděpodobné. Dita Krausová si pamatuje jednu jedinou knihu, byla to kniha Dějiny světa od H. G. Wellse. Považovala ji za tu nejcennější.

Antonio G. Iturbe však do knihy přidal další příběhy. Nesledujeme proto osud pouze mladé knihovnice. Můžeme se seznámit například s Fredym Hirschem, německým Židem, který vedl blok 31, tajnou školu. Vedle významného a váženého Fredyho Hirsche pozorujeme příslušníka SS Viktora Pesteka, nebo českého Žida Rudolfa Rosenberga, který si po válce změnil jméno na Rudolfa Vrbu a vydal knihu Utekl jsem z Osvětimi. Je jeden z pouhých pěti vězňů, kterým se to povedlo.

Mohlo by se zdát, že jde jen o další knihu o holocaustu. Jde ale o poklad. Každý příběh, který je svědectvím přeživšího z pekel koncentračních táborů je cenností, které bychom si měli cenit a být za ni vděční. Příběh Osvětimské knihovnice je ale snad ještě o něco cennější...

Od první věty je kniha neskutečně.. napínavá? To snad ani ne, všichni známe hrůzy, které se odehrávaly. Už snad ani nečekáte, že vás může něco překvapit. Jak jen jste se zmýlili. I když budete tuto knihu číst v letních horkých dnech, stejně vám bude běhat mráz po zádech, budete mít husí kůži po celém těle. I kdybyste přečetli desítky, stovky knih, které vypráví o druhé světové válce, nikdy si na ně nebudete moct zvyknout a číst je s klidem.

Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíja... více

Komentáře (0)