Temné kouty do kouta nepatří

recenze

Po Ostrých předmětech a Zmizelé jsem byla na Temné kouty neskutečně zvědavá! Nemohla jsem se dočkat, až mi konečně padnou do ruky a já se začtu. Kdyby totiž byly aspoň z půlky tak dobré, jako ty dvě předchozí knihy, byla bych v sedmém nebi. Jenže nejsou – jsou dvakrát lepší než Zmizelá a Ostré předměty dohromady!

Už je to docela dávno, kdy byli Dayovi vyvražděni. Víc jak před pětadvaceti lety jednomu ze členů rodiny tak trochu přeskočilo – tedy trochu víc. Tehdy patnáctiletý Ben Day se jedné docela obyčejné noci rozhodl, že svou rodinu do jednoho vyvraždí. A taky tak učinil. Jenže od té doby uplynulo už hodně let a po této tragédii skoro nic nezbylo. Tedy kromě dětské říkačky a nejmladší sestře.

Dayovi byli klan, co mohl dlouho žít,
Ben Day však v hlavě nikdy neměl klid.
Toužil vždy po satanově temné moci,
Vlastní rodinu povraždil jedné hrůzné noci.

Pod rouškou tmy zardousil malou Michelle,
V kaluži krve pak rozsekat Debby přišel.
Maminku Patty si úplně na konec nechal,
Z brokovnice ji do hlavy střelit spěchal.

Maličká Libby nějak to sic přežila,
Radostí života moc si však neužila.

Libby Dayová se té osudné noci před bratrem schovala a jen tak si zachránila krk. Celá ta jatka ji jaksi minula. Sice slyšel vraždění své matky a sester, ale nic z toho neviděla – a za to je dodnes ráda. Když byl její bratr Ben dopad a odsouzen, nikdy si nemyslela, že by to mohlo být jinak. Zajedno byla tehdy ještě docela malá a zadruhé, kdo by se divil tomu, že patnáctiletému chlapci žijícímu na okraji společnosti a v nuzných podmínkách tak trochu hrkne v bedně? Nejspíš si chtěl něco dokázat, chtěl něco znamenat – ne jen nulu v otrhaných šatech – a tak se přidal k satanistické skupině a jako přijímací rituál povraždil svou rodinu. Co by na tom bylo tak divného?

Dnes je Libby už dospělá a své vzpomínky si nese s sebou – v temných koutech své duše. Jenže život jde dál, a co se dá dělat? Každý se se svým osudem musí nějak vypořádat a Libby to dělá po svém. Dalo by se čekat, že dívka, která prožila něco takového, bude jen uzlíček pochroumaných nervů. No Libby je veskrze jiná. Je to sobecká, vypočítavá mrcha, která si zvykla na život z cizích peněz. Není to zas taková bída! Všechno zlé, je přece jen k něčemu dobré. Díky tomu, že jako malá vyvázla psychopatickému bratrovi, teď nemusí hnout prstem.

Tedy doposud. Jenže peníze se začínají povážlivě ztenčovat. Lidi už tak starý případ nezajímá a starají se raději víc o novější tragédie. V tu chvíli – hlavně kvůli penězům – se dá Libby dohromady s Lylem Wirthem, amatérským vyšetřovatelem dávno zapomenutých případů. A právě tehdy se poprvé dovídá, že té krvavé noci to mohlo být docela jinak.

No páni! Jak jsem psala výše – tohle je opravdová nálož! Gillian Flynnová se tentokrát vážně překonala. Nejen že je tento příběh neskutečně napínavý a strhující, ale jeho psychologická rovina je ohromná. Všechno se v příběhu děje tak nějak mimo. Vy jen tušíte, dohadujete se, domýšlíte – váš mozek chce co chvíli explodovat, jen kvůli tomu, abyste na to přišli. Nemůžete si být s ničím jistí, nevíte, co je náznak pravdy a co mistrná šalba. Autorka si s vámi hraje na kočku a myš a vy jí to všechno s radostí baštíte.

Temné kouty jsou brilantní koktejl namíchaný z dobře dávkovaného napětí, podílu nechutností a krve, skvěle propracované atmosféry i jednotlivých postav a především strhujícího děje. Tahle kniha vás bude děsit, fascinovat, lákat a trápit zároveň – omotá si vás kolem prstu a vy si ji proto zamilujete.

Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet le... více

Komentáře (0)