Tess Stimson napsala skvělý román. (A nejúžasnější erotické scény, jaké jsem kdy četl.)

recenze

Hra na lež (2014) / Boboking

Že život dokáže nachystat mnoho nepříjemných ran, ví anglická autorka Tess Stimson z vlastních zkušeností víc než dobře. Možná proto dokáže své příběhy napsat s takovou věrohodností a upřímností, že čtenářky (i čtenáři) na celém světě její knihy přijímají s velmi kladnými ohlasy. Obdobě tomu je i u jejího zatím posledního titulu „Hra na lež“ (orig. The Lying Game) z roku 2013.
Děti jsou pro většinu z nás tím největším štěstím v životě a jsem pro ně schopni obětovat cokoliv. Jenže co dělat a jak se zachovat v momentě, když najednou zjistíte strašlivou pravdu, že vaše dítě, které vychováváte od jeho prvního dne, není váš biologický potomek? Že neskutečnou souhrou náhod se stalo v porodnici něco, co lidé ze Západu znají jen z neuvěřitelných příběhů z východní Evropy? Že někdo vaše dítě asi omylem vyměnil za jiné. To zjistila po vážné nehodě své patnáctileté dcery její matka díky dceřině neobvyklé krevní skupině. V této stresující a emotivně velmi napjaté situaci jde obvyklá logika a city stranou. A začíná tím pro našich pět hlavních aktérů cesta peklem…
Tess Stimsonová svoji hru na lež rozehrává s mistrovskou důkladností a dějovou rozmanitostí. Nepředkládá nám jen jednosměrně zaměřený příběh, nýbrž rozehrává ho do dalších směrů a podrobností, které dokonale vytvářejí efekt neuvěřitelné reálnosti a dramatičnosti. Dosahuje toho především třemi prvky. Zaprvé na tuto citovou záležitost nám dává nahlížet z více stran, čehož dosahuje díky střídání vyprávění jednotlivými hrdiny. Za druhé jsou to skvělé vykreslené jednotlivé charaktery, s jedinečnými názory a zkušenostmi, životními sny, a teď i jejich nezvyklou propojeností. A pak to, co mne zaujalo hned od prvních vět - jazyk a styl vyprávění. Bez zbytečného patosu či romantizujího nádechu, o to s větším důrazem na reálnost, vytváří moderní a čtivý příběh. (Jen takovou poznámku: Stimsonová díky tomu dokázala napsat snad nejúžasnější erotické scény, co jsem v literatuře četl.)
Hra na lež je skutečně bravurním příkladem Inteligentního románu pro inteligentní ženy (a dodávám i inteligentního muže). Tess dokázala napsat dramatický, snad až syrový, silně emotivní příběh, o lidech, kteří si musí jakoby rozhodnout svoji „sophiinu volbu“. Přesto v příběhu s až fatální závěrem je cítit prvotní záměr - napsat román pro ženy (ale opět tvrdím nejen pro ně). Ve výsledku má čtenář tendenci se s hrdiny ztotožnit a obdivovat se nad autorčinou vypravěčskou schopností čtenáře doslova „přikovat“ ke stránkám knihy.
V překladu Kláry Šumové vydalo v edici Inteligentní romány pro inteligentní ženy ostravské nakl. Domino v roce 2014.

Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoh... více

Komentáře (0)