Theorinova duchařská jednohubka

recenze

Smršť (2012) / katule1992

Není tomu tak dávnou, co jsem publikovala recenzi na knihu Mlhy Ölandu, jenž mě naprosto uchvátila svým nápadem o tichém severském městečku plném záhad. Johan Theorin se proto stal terčem mého čtenářského oka a druhý díl ze série Öland nenechal na sebe dlouho čekat. Musím už předem říci, že se Theorin dostává na můj osobní žebříček těch nejlepších severských autorů a řadí se tak například mezi Larse Keplera, dvojici Hjorth/Rosenfledt nebo z dámského pokolení Yrsy. Theorinova Smršť dostává svého jména a nenechá čtenáře ani na malou chvíli oddychnout. Tajemný příběh s duchařským podtextem je zde.

POPIS KNIHY

Z temné husté letní mlhy se pomalu přesouváme do ponurého a sychravého podzimního období, jenž je předzvěstí kruté zimy na Ölandu. Ještě než ale příběh zahalíme do šedivého pláště podzimu, vraťme se podívat, na stěhování mladé manželské dvojice Joachima a Katrin na statek Aluden. Ti se svými dvěma dětmi rozhodli vyměnit městské prostředí Stockholmu za poklidný statek téměř na konci světa. Rodinná tragédie donutila sbalit nejen své věci, ale především své vzpomínky a začít nový život.

Každý v oblasti zná pověsti vyprávěné o statku Aluden, jenž se předávají z generace na generaci. Jedna z nich například vypráví o majácích patřících ke statku. Kdysi dříve sloužili jako pomoc při bouři pro plující lodě, ale jednoho dne bez jakékoliv příčiny jeden z majáků přestal fungovat. Od té doby maják zažehnul pouze párkrát, coby upozornění na blížící se smrt. Další pověst zase naopak vypráví o tichém šepotu vznášejícím se po celém statku jako ranní pára nad lesem.

Při poslední Joachimově cestě do bývalé domoviny, jasně a zřetelně slyší volání své milované manželky Katrin. Joachim si nebyl v té chvíli jistý, zdali sní nebo si Katrin dělá z jeho maličkosti srandu. Pokud je mu totiž známo, je s jejich dětmi na míle daleko od jejich Jabloňové vily. Něco zde nehraje. Musí co nejrychleji sbalit své věci a jet domů. Cestou se marně pokouší dovolat své ženě domů, aby se ujistil o jejím bezpečí. Telefon mu nikdo nebere a strach o Katrin ho již skoro dohání k šílenství. Noha na pedálu se zase posune o něco níž. Rychlost je již několik kilometrů za hranicí povolené rychlosti. Pak se to stalo. Telefon vzala jakási žena. Představila se jako policejní důstojnice Tilda Davidssonová, která vyšetřuje utonutí osoby na statku Aluden. Postiženou osobou je jakási Livia. Jeho dcera.

Po zběsilé jízdě rozráží dveře na statek a stojí uprostřed policejního chaosu. Hledá svoji manželku, aby ji uklidnil v této těžké situaci a sám se cítil konečně v bezpečí. Šok který přišel záhy ho doslova porazil. Z pokoje vyběhla jeho malá dcerka Livia a zůstal stát jako opařený. Co se to sakra děje a kde je jeho manželka Katrin?

Dny se stávají šedivější a teplota již téměř nevystoupá nad hranici nuly. Zima klepe na dveře. Po smrti manželky ji cítí všude kolem sebe a čím dál tím víc věří pověstem souvisejícím se statkem. Doufá, že se ještě jednou s manželkou setká. Na Štědrý den se dle všeho na nejtemnějším místě statku setkávají všechny zemřelé duše. Musí být připravený. Má tolik otázek. Co před ním jeho vlastní žena skrývala a kdo je ten, jenž ji v osudný den navštívil a zabil…

HODNOCENÍ

Opravdu jsem se snažila do popisu zahrnout jen to nejzajímavější a přesto mám pocit, že jsem toho řekla málo a hodně zároveň. Teď při hodnocení nevím, kde začít. Byla to prostě fantastická jízda a opravdu chci nalákat co nejvíce lidí na její čtení. Při četbě můžeme sledovat na sobě nezávislé dějové linky, které se v jeden moment propletou v jednu. Nejprve zde máme linku právě ovdovělého Joachima, ve které sledujeme jeho osobní posun a cestu vyrovnávání se smrtí jeho ženy.

Další linka je o mladé policejní síle Tildě Davidssonové, pátrající po minulosti svého dědečka, jenž nikdy neměla tu šanci poznat. Tilda se setkává s Joachimem při té nejhorší možné příležitosti. Vyšetřování smrti jeho mladé ženy, která nemohla začít hůře. Navíc se ji do toho připlete pátrání po zlodějích vykrádajících místní chatky a domy. Již třetí linka se zabývá samotnou trojicí zlodějů a jejich nekalým záměrům. Posledním důležitým prvkem a zároveň celou podstatou celého příběhu, je historická linie statku Aluden. V té se dozvíme plno důležitých informací o historii majáků, statku a bývalých obavytelích stavení.

Johan Theorin do své série a především do Smršti dává velký kus sebe díky jeho znalostem a předkům, jenž se projevují skrz na skrz jeho knihu. Předci zastávali funkce rybářů, námořníků a dělníků. Jsem zvědavá, zdali bude tímto stylem pokračovat i v pokračování celé série. Pokud tomu tak bude, ode mě neuslyšíte ani jednu námitku proti jeho literární tvorbě, ale naopak uslyšíte samou chválu.

Jednotlivé kapitoly se střídají na základě mnou zmíněných dějových linek a jejich čtením získám´váme dílek po dílku, jenž do sebe zapadá jako puzzle. No a věřte mi, že výsledný obrázek se Vám bude líbit stejně jako mně.

Pokud znáte knihu Pamatuji si vás všechny od již výše zmíněné autorky Yrsy, je kniha dělaná právě pro Vás. Román s prvky thrilleru a především duchařské tématiky je místy mrazivý až na kost a se čtením nebudete chtít přestat. Kniha je jako droga. Na kolenou Vás prosím jděte do této knihy a klidně rovnou do celé série. Co jsem ještě nezmínila je drobnost o nenávaznosti děl. Přestože se zde objevuje staroučký Gerlof z prvního dílu, na rozdíl od něho, má zde malou úsměvnou roličku coby poradce. Pokud se ale rozhodnete začít hned se Smrští o nic podstatného nepřijdete. Směle tedy do čtení.

bilbovy-knihy.blogspot.cz

Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Aluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěst... více

Komentáře (0)