Tiché dívky
recenze
Tiché dívky (2016) / MMacicekkHarland Grout, vedoucí oddělení canaanské policie, požádá Franka Ratha, soukromého vyšetřovatele, o pomoc při pátrání po pohřešované šestnáctileté Mandy, která byla sice zplnoletněná, ale její matka od ní už pár dní nemá žádné zprávy. Její auto se našlo opuštěné na silnici a zaparkované v nezvyklém úhlu. Rozbíhá se pátrání. Nedlouho na to je jižně od Canaanu objeveno dívčí tělo v částečném rozkladu. Soňa Testová, pomocný detektiv a forenzní technik v jedné osobě se zaměří na pohřešované dívky v širším okolí a zjistí, že za posledních šestnáct měsíců zmizely beze stopy již tři dívky. Dívky spojuje kromě věku jen to, že neměly žádný důvod k útěku. Navíc byla každá jiná, z jiné společenské vrstvy a sociálního prostředí. Zdá se, že neměly nic společného. Stopy detektivy zavedou do místního centra Rodinných záležitostí provádějící potraty, proti nimž stojí jejich zarytí odpůrci...
Hlavní postavou je sympatický Frank Rath, který se stará o dceru Rachel, jíž se ujal ještě jako malého miminka poté, co byla její matka a zároveň Frankova sestra Laura brutálně zavražděná spolu s manželem a Rachel útok jen zázrakem přežila. Tehdy Frank odevzdal odznak detektiva a stal se pouhým soukromým vyšetřovatelem doufajíc, že s vraždami už nebude muset mít nic společného. Stále ho totiž provádějí bolestné vzpomínky, které se snaží vytěsnit z paměti. Situace se změní tehdy, když Lauřin vrah požádá o podmínečné propuštění...
Nakladatelství Host mě snad ještě žádnou svou detektivkou nezklamalo a vždy je tak pro mě zárukou dobrého detektivního čtení. O to víc jsem se těšila na tuto knihu. Když se mi naskytla možnost vybrat si prostřednictvím internetového knihkupectví MegaKnihy.cz knížku k recenzi, neváhala jsem a tuto horkou novinku si vybrala. Čtení jsem si maximálně užila a můžu říct, že předčila má očekávání.
Začneme nejprve obálkou. Tu totiž považuji za velmi zdařilou. Zasněžená silnice se stopami krve upoutá na první pohled. Zadní strana obálky je věnována doporučením spisovatelů. Jeden z nich knihu přirovnává k Temnému případu (True Detective), který jsem sice zhlédla, ale až tak mě bohužel neoslovil. Kniha se naopak dle mého názoru hodně vydařila.
Hned první kapitola vás vtáhne, a to nejen svou hrůzostrašnou halloweenskou atmosférou, ale i nečekaným vyústěním, po němž okamžitě otáčíte na další stránku. Kniha si vás totiž omotá kolem prstů a nepustí. Napětí stoupá každou stránkou a houstne. S tím souvisí i velmi citlivé téma, které je v knize rozebíráno.
Celým příběhem nás provází sympatický detektiv s nepěknou minulostí, na kterou nemůže zapomenout a bohužel mu přítomnost opět otevře staré rány, které se ještě nezahojily.
Autorův styl psaní je originální, přímočarý, autor si nebere servítky a čtenáři předkládá syrový příběh bez nějakých kudrlinek. Mínus představují četné vulgarismy, které příběh sice nijak nenarušují, ale přesto by mohly některého čtenáře odradit.
Knize nechybí nic, co by měla správná detektivka mít - překvapivé zvraty, sympatičtí hrdinové a nečekaný konec. Autorovi se podařilo vystavět detektivní příběh s originálním námětem a bez hluchých míst. Plusem je i neokoukané prostředí zapadlého malého městečka ležícího uprostřed lesů kdesi ve Vermontu u hranic s Kanadou.
Tiché dívky mají skvěle našlápnuto a troufám si tvrdit, že mohou směle konkurovat ostatním severským detektivkám.
Knihu doporučuji milovníkům neotřelých detektivních příběhů s originální zápletkou a nečekaným rozuzlením.
Tiché dívky Eric Rickstad
Provokativní, ambiciózní a nezapomenutelný příběh si zamilují čtenáři Iana Rankina, Joa Nesbøho a Grega Ilese. Frank Rath si myslel, že když odevzdal odznak detektiva, vraždami už se nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyše... více