Trnitá cesta za štěstím

recenze

Radúz a Mahulena - tak se jmenuje dílo českého spisovatele, který se v české literatuře řadil do proudu lumírovců. Toto pohádkové drama napsal roku 1896, bylo také zhudebněno Josefem Sukem a roku 1970 se dočkalo filmového zpracování. A koho by nezajímalo filmové zpracování, ale tištěná verze, tak mám pro něj dobrou zprávu. Letošní rok vydalo nakladatelství Dobrovský s.r.o. ve své edici Omega nové vydání této knihy. Pokud se bojíte méně srozumitelného jazyka, nemusíte, protože toto vydání je upraveno a přizpůsobeno našemu dnešnímu úzu.

Julius Zeyer (16.4.1841 - 29.1.1901) byl český básník, prozaik a dramatik. Pocházel z pražské měšťanské rodiny, která měla francouzský a židovský původ. Jeho rodným jazykem však byla němčina. Studoval německou reálku a poté techniku v Praze. Studia nedokončil, rozhodl se pro soukromé studium jazyků a literatury. V jeho tvorbě ho ovlivnila česká chůva, kterou považoval za ideální lidovou ženu a která mu vyprávěla staré příběhy. Psal zejména epiku veršovanou, nebo psanou prózou, méně pak lyriku. Snažil se o to, aby čtenář 19. století pochopil jiné kultury a snažil se vcítit do jejich života.

Toto pohádkové drama vzniklo na motivy slovenské lidové pohádky, která nesla název Radúz a Ludmila. Její námět je však daleko starší, vyskytuje se v Indii. Radúz a Mahulena je pohádka o čtyřech dějstvích, přičemž mezi druhým a třetím dějstvím je vložena Proměna a mezi třetím a čtvrtém taktéž. Je složeno z dialogů a nechybí ani monology.

Příběh se odehrává ve slovenských Tatrách. Setkáme se se dvěma králi, kteří se nemají příliš v lásce. Jak už tomu často osud chce, tito dva králové byli v minulosti zamilováni do stejné dívky. Nyola. Tak zní její jméno, jméno té, která nakonec stojí po boku krále v Maguře a která má s králem syna Radúze. Oproti tomu král Stojmír, který jak se říká lidové, ostrouhal, je králem tatranským. Za ženu si nakonec vzal Runu, se kterou má tři dcery - Priju, Živu a Mahulenu. Runa se jeví již od prvního setkání jako čarodějnice a jako ta černá ovce, kterou má každá pohádka.

Díky nešťastné náhodě se Mahulena seznámí s Radúzem, jemuž jeho osud nebyl příliš nakloněn a který má být za zabití bílého jelena ztrestán. Mahulena se však začne Radúza zastávat a tito dva k sobě vzplanou upřímnou a nevinnou láskou. Kdyby tady nebyla ta černá ovce, tak vše dopadne růžově. Ale to bychom nebyli u dramatické pohádky, ale u románu z červené knihovny.

Jak Radúz, tak Mahulena musí ujít dlouhou cestu za štěstím. Ale ještě pořád nemají vyhráno, protože v jejich lásce jim bude stát několik překážek a oni se s nimi musí pokusit utkat a jejich lásky se nevzdat. Jak to vše dopadne? Napovím vám pouze, že konec je takový jaký bychom v pohádce čekali.

S touto knihou jsem se seznámila již na střední škole prostřednictvím povinné četby. Ačkoliv jsem jí kdysi četla z donucení a povinnosti, zalíbila se mi. Teď jsem po ní sáhla znovu a zalíbila se mi ještě více než před několika lety. Nevím, zda-li je to tím, že jsem starší a mám ráda, když je něco trochu růžovějšího než můj život. Každopádně této dramatické pohádce nechybí nic, co by měla obsahovat každá pohádka - lásku, černou ovci (která se snaží za každou cenu uškodit), trochu toho kouzla a hlavně - šťastný konec. Ale k tomu konci vede Radúze a Mahulenu hodně trnitá cesta.

Tato kniha patří do klasické české literatury. Pohádky mají rádi nejen děti, ale i my, dospělí. Proto by se s ní měl seznámit každý, kdo ještě tak neučinil. A pokud jste jí četli stejně jako já, někdy kdysi dávno, tak byste si měli příběh oživit. Tenhle za to totiž stojí, protože se na chvíli dostanete do prostředí, ve kterém vládce láska a kouzla.

V této recenzi byl použit životopis spisovatele ze stránky www.spisovatele.cz.

Nakladatelství: OMEGA
Rok vydání: 2013
Počet stran: 104

Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího královstv... více

Komentáře (0)