Trochu málo na vychvalovaného spisovatele

James Patterson je prý dobrý spisovatel.
Píše detektivky a sem tam i něco pro mláděž. No já od něj četla zatím
dvě knihy a můžu říct jen jedno- teda nic moc.

První
bylo Maximum ride- Experiment s Andílkou. A to pro mě bylo fakt špatné a
nudné. To Dar byl o něco lepší, ale stále tomu něco chybělo.

Zrovna
tuhle knihu jsem vzala do ruky, když jsem byla s mamkou v Praze. A
zadní anotace mě i docela zaujala. A když jsem jí objevila v knihovně,
neváhala jsem. Ale doma jsem pak zjistiala, že je to druhý díl a že je
to kniha od spisovatele jehož první mnou čtená kniha od něho byla fakt
špatná. Ale dala jsem tomu šanci a přečetla to.

No
je pravda, že první díl tomu chyběl, ale dalo se to poměrně dobře číst i
bez něj. Jen chyběly trochu souvislosti, ale brzo se dalo v příběhu
zorientovat.

Tedy jedná se o příněh
sourozenců Wisty a Whita, kteří před nedávnem objevili své nadpřirozené
schopnost, ale kvůli krturé nadvládě Jediného, který je Jediný je
nomohou používat a jsou pronásledováni. Osud jim vůbec nepřeje a hází
jim pod nohy stále větší klacky. A oni se z problému dostávají stále hůř
a hůr.

Příběh vypadá slibně a mohl
by být fakt bombastický, ale na to Pattersonův styl psaní nemá. Postavy
jsou zvláštně plastické a někdy se jim dá těžko věřit, zda své chování
myslí vážně. Chovají se často nepřirozeně a příběh je pak divně
strojený. A pokusy o napínavé konce krástných kapitol často končí
trapasem. Není to zas tak strašná kniha, ale ani to není nic skvělého.
Dá se to číst a v druhé části je to i mírně napínavé, ale vážně jen
mírně. Já nemám ráda knihy které netáhnou čtenáře k dalšímu čtení. A
taková tato kniha je.

Ale i tak mě trochu zajímá co bude dál, takže jestli objevím i poslední díl v knihovně, tak si ho asi domů půjčím.

Ale neodrazuju od čtení. Je to dobrý příběh který je jenom trochu hůř napsán.