Ukaž mi svého daemona a já ti povím, kdo jsi

recenze

Zlatý kompas (2007) / katy238

Byla nebyla jedna hezká země, kde měli taky Londýn, školy, trudnomyslné rektory a kočovný kmen na člunech. Byl to svět hezký a poetický a velmi podobný tomu našemu.

Jediný rozdíl byl v tom, že každý člověk měl svého duchovního průvodce, na kterého si mohl sám libovolně sáhnout a který po dosažení určitého věku ustálil svou podobu na zvířátku, jaké o povaze a duši svého majitele vypovídalo více, než by se mu líbilo.

Taková zvířátka jsou velmi užitečná, neoddělitelná od svého lidského "majitele" a každý člověk dostal do vínku to své.

Nikdo tak nikdy nemůže být sám.

Jako v každé dobré pohádce přichází ošemetné ale...

Tkví v tom, že existuje skupina špatných lidí s rádoby dobrými úmysly, kteří jsou schopni hrůzných věcí. Hrůzných věcí v souvislosti s daemony.

Zlatý kompas je pěkný film. Vlastně není. Je to slátanina s blbým obsazením a jediné sympatické postavy jsou digitální medvědi v brnění. Ale bez něj bych se knihu nikdy nedokopala koupit a následně přečíst. I když se kniha správně má jmenovat Polární záře a o kompasu není v celé knize ani zmínka.

V knize totiž nejde o žádný kompas, ale o alethiometr. Vzácnou věcičku, co dokáže pohlédnout do všech směrů v čase, jen se musí umět správně ovládat. To dokáže malá Lyra, dítě vychované na vysokoškolské koleji a kousek její duše Pantalaimon. Její daemon. Oba se musejí vydat na dalekou cestu, která má rozhodnout o osudu tisíců světů.

Zlatý kompas není typické fantasy ani young adult ani se nedá přirovnat k ničemu, co jsem zatím četla. Snad vzdáleně k sérii o malém čaroději, ale ani to není přesné. Svět Lyry a všech lidí se točím kolem jejich vrozených parťáků na celý život a když o něj přijdou, přijdou o část své duše. A to se nedá nikdy vrátit. A většinou ani přežít.

"Proč vlastně zůstávají daemoni v jedný podobě?" zamračila se Lyra.
(...)
"To víš, jednou zkrátka tuhle schopnost ztratí, tak to vždycky bylo, je a bude. Patří to k dospívání. Jednou tě omrzí, jak se pořád mění, a budeš si přát, aby měl jednu stálou podobu."
"To teda nebudu!"
"Ale budeš. Budeš chtít dospět, jako ostatní děvčata. A navíc s tou stálou podobou sama něco získáš."
"Co třeba?"
"Poznáš, co jsi za člověka. Vem si třeba moji Belisarii. Je to racek, to znamená, že něco z racka mám v sobě i já. (...) To stojí za to vědět, věř mi. A jakmile bude mít tvůj daemon stálou podobu, budeš i ty vědět, jaká jsi."
"A co když zůstane v podobě, která se mi nebude líbit?"
"Tak holt budeš nespokojená, co naděláš? Spousta lidí by chtěla za daemona lva a pak skončí s pudlíkem. A dokud se nevyrovnají s tím, co jsou zač, zbytečně se kvůli tomu užírají. Naprosto zbytečně, podle mého názoru."

V příběhu je schováno, mnoho velkých myšlenek a zajímavých mouder. Pozornému čtenáři neuniknou a příběhu dodají další rozměr.

Kniha o malém děvčeti a jeho vzácné hračce, která je nápomocna při záchraně dětí a jejich zvířecích přátel, uchvátí čtenáře mnoha generací.

Mně se to stalo a nelituji.

Kniha je prvním dílem trilogie. Ráda bych měla i další díly, ale zde bych za ně zjevně musela obětovat ledvinu a zatím se na to necítím. Jedno dvě vydání mají ovšem skutečně umělecké obálky a proto nebudu váhat zkusit se po nich podívat v cenově příznivějších vodách. Skutečně bych ráda věděla, jak to bude dál.

Jenom ten film je hrozný. A opravdu tam o žádný kompas vůbec nejde. Ale lépe se to vyslovuje než alethiometr. To ano. Ale třeba by to děti, jejich rodiče, herci i dabéři zvládli. Za zkoušku to stálo.

Děj knihy se odehrává v paralelním světě podobném tomu našemu, kde žije dvanáctiletá Lyra. Každý člověk tam má svého daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším spodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodn... více

Komentáře (0)