Úlet civilizované holky

recenze

Musím říct, že mě kniha hodně překvapila. Já totiž obvykle cestopisy nečtu, nijak mě to nikdy nelákalo. Když mi byla kniha nabídnutá k recenzi, říkala jsem si, že vystoupím ze své komfortní zóny a zkusím ji. Jaké je ale moje překvapení, když se téměř hned začtu.

Krásné fotky jsou už jen třešnička na dortu. Vypravování je velmi poutavé, skutečné, vyloženě láká obout si sportovní boty a vyrazit. Spousta užitečných rad, co si kde přečíst, co sbalit do batohu, jaká aplikace v telefonu by se mohla hodit.

Moc se mi líbí postoj autorky k životu. Téměř vše bych jí odsouhlasila a podepsala. Super je i připomenutí doby covidové. Také bych nikdy dřív nevěřila, že se může něco takového stát. Že budeme zavřený doma, nikam nemůžeme, všude roušky, každý se bojí někoho potkat. Jediné procházky v přírodě mě dokázaly zpátky dobýt energii.

Vypravování autorky z její pouti z Porta v Portugalsku do Santiaga ve Španělsku jsem si opravdově užila. Putování je poutavě napsaný, mezitím i její myšlenky o životě, své pocity, skutečný prožitky. Moc se mi ta myšlenka zalíbila, ale já vím jistě, že sama bych prostě nejela. Přes to všechno, jak bych se bála, zda nezabloudím, budu mít kde spát, jestli se domluvím, bych měla takové nervy, že bych si tu krásu přírody vůbec neužila. Umím si ale představit jít tu cestu s kamarádkou nebo s partnerem. Sice bychom se museli jeden druhému trochu přizpůsobit, ale to by bylo pro mě shůdné.

Autorka mě svou tvorbou nalákala na myšlenku putování, ale i na četbu dalších cestopisů. Já moc děkuji.

Vypravit se s batohem na středověkou pouť je opravdu úlet. Natož, pokud se jedná o civilizovanou dámu, zvyklou na lodičky, přehlídková mola a pódia společenských akcí. Ale není život někdy právě o tom? Udělat velký krok za hranice... více

Komentáře (0)