Uletí svému osudu???

recenze

Hned v úvodu knihy narazíte na překrásný citát:

\"Naučila jsem se pozorovat, skládat svou důvěru do jiných rukou, než jsou mé vlastní. A také jsem se naučila bloudit. Naučila jsem se tomu, co potřebuje vědět každé snící dítě - že žádný obzor není tak daleko, abyste se nemohli dosta nad něj nebo ho překonat. To všechno jsem se naučila najdnou. Ale pak přišla ještě spousta těžkých věcí.\"

Samotné vyprávění začíná v roce 1904, kdy se malá Beryl spolu s rodiči a bratrem stěhuje do Keni. Její otec prodal veškerý majetek, aby si mohl koupit levnou půdu v Africe a začít farmařit. Ze začátku se jim vedlo docela dobře, pěstovali kukuřici a pšenici, pak koupili mlýn, kde mleli zrní. Hospodářství jim vzkvétalo a tak začali chovat ty nejlepší koně v celém okolí.

Matka se však nemohla smířit s prostředím kde žila. Byla zvyklá na komfort a Keňa na ní působila necivilizovaně. Vydržela takhle žít dva roky, potom si koupila lodní lístek a odcestovala zpátky do Anglie i se svým synem Dickiem, kterému zdejší klima nedělalo dobře. Jak se ale ukázalo, důvod proč odcestovala byl úplně jiny. Čtyřletou Beryl nechala otci napospas svému osudu.

Beryl se zpočátku po matce stýskalo, měla ale utkvětou představu, že se matka jednoho dne vrátí. Často chodila do osady domorodých Afričanů. Ty si stále žili po svém, vyznávali svojí kulturu a řídili se svými zvyky. Jelikož, ale neměla matku, byla přijata do jejich kmene a dokonce dostala i nové jméno LAKWET. Otec zaměstnával chlapce Kibiiho ze zdejšího kmene a ten se stal Lakwet nejbližším přítelem, chodili spolu lovit, učili se spolu objevovat přírodu.

Beryl se ponořila do světa koní, starala se o ně a trénovala je společně se svým otcem. Byla spokojená a šťastná. To však nevydrželo dlouho. Otec si přivedl domů přítelkyni, která se snažila, aby se Beryl chovala jako děvče a ne jako divoška. Poslali Beryl do školy, kde se jí ani trochu nelíbilo a vrátila se opět domů, zrovna v době, kdy zuřila válka.

Dva týdny před sedmnáctými narozeninami se Beryl vdává za farmáře a bývalého vojáka Jocka. Je to takový sňatek z rozumu, otcova farma zkrachovala a Beryl neví, kam by se vrtla. Když o ní dvakrát tak starší Jocker projeví zájem, řekne ANO. Manželství jim moc nefunguje a tak Beryl odchází, trénuje koně a v osmnácti dostává licenci.

Dokázala nemožné, ženy v této době neměly takové možnosti. Přála si být nezávislá, svobodná, milovala koně. Začíná její samostatný život plný utrpení, velkých překážek, nenávisti a lásky. Beryl se stále snaží osvobodit, myslíte, že se jí to nakonec podaří? Je natolik silná, aby to dokázala? Přemůže svůj osud???

\"Každá nová zkušenost je dobrá, i kdyby bolela\"


Mé dojmy:



Beryl byla bezesporu silná a odvážná žena. Snažila se být samostatná, nezávislá na mužích. Milovala koně a koně milovali jí. Pořád se snažila překonat nástrahy celého světa, ale ne vždycky se jí dařilo podle svých představ. Muži ji neuměli přijmout, takovou jakou byla. Chtěli z ní udělat spořádanou manželku, jenže to se nepodařilo ani jednomu z nich. Její nezkrotná povaha vyhrávala.

Myslím, že velký podíl na životě, jaký vedla, měla její matka. Tím, že Beryl opustila a nechala ji samotnou, se Beryl stávala pořád zatvrzelejší a odvážnější. Chyběl jí ženský vzor. Neuměla se pořádně zamilovat, její vztahy byly většinou katastrofální, velkou zásluhu na tom určitě měl i výběr partnerů. I tak se ale Beryl nakonec zamilovala do dobrodruha Denyse, nikdy jim ale nebylo souzeno být spolu.

Celý její život, byl jako na houpačce, vrchol slávy se střídal s velkým propadem. Život jí připravil nemalé překvapení nebo utrpení. Stejně si ale myslím, že za některé průšvihy si mohla jen a jen sama. Pokaždé jsem nesouhlasila s jejím rozhodnutím, ale taková Beryl prostě byla, byla svá. Stejně tak jako její okolí i my, čtenáři, se musíme smířit s jejím stylem života.

Kniha se mi nádherně četla, zaujala mě hned od svého začátku. Posledních padesát stran jsem doslova hltala. Její příběh byl natolik silný, špatný a zároveň krásný, že jsem prostě nemohla přestat. Autorka ve mě vyvolala protichůdné reakce, jednou jsem Beryl litovala a podruhé jsem si řikala - a co sis jako myslela, že se stane???

Létala jsem za sluncem je nádherně zpracovaná kniha. Popisuje životní příběh ženy, která se snažila ulétnout svému osudu. Jak moc se jí to podařilo, to musíte posoudit sami, ale u mě si místo našla...

Afrika na počátku 20. století, Keňa… Místo, kde domorodý svět černých bojovníků naráží na uhlazenou společnost aristokratických osadníků. Bělošské děvčátko uprostřed černé Afriky. To je Beryl, kterou matka v útlém dětství opustil... více

Komentáře (0)