
Arthur Breisky
byl vedle Miloše Martena zřejmě největší a nejtalentovanější osobností takzvané
druhé české symbolistně-dekadentní generace. Svůj neobyčejný literární,
esejistický i kritický talent prokázal během necelých šesti let. Dekadentní
symboliku a důslednou stylizaci rozvinul a posunul až do krajní podoby.
Jako kritik Breisky debutoval v roce 1905 a sblížil se s pražským uměleckým
světem. O tři roky později pronikl i do vysněné Moderní revue, ve své době
naprosto klíčového periodika přinášející novinky evropské literatury a umění.
Svou jedinou knihu s názvem Triumf zla vydal v roce 1910. V souboru esejů se
snaží v imaginárních portrétech ukázat negativní a tragické rysy velkých postav
historie jako aristokratické, okolím naprosto nepochopená gesta. Čtenářům
předkládá stylizované pohledy na oblíbené dekadentní osobnosti, jako byli
římští císařové Tiberius či Nero, malíř Jean-Antoine Watteau nebo spisovatelé
lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde. Knihu uvedl pochvalným
úvodem Jiří Karásek ze Lvovic, jenž ocenil zejména Breiského umění
stylizovaně evokovat minulost.
Breisky používá vytříbený jazyk,
jednotlivé eseje mají spíše kratší rozsah a zdařile vygradovanou pointu. Tyto
úniky do uměleckých snů a imaginárních životů jsou nejen jedním z nejlepších
dokumentů své doby, ale i v 21. století stále zajímavým a originálním
čtením.

Nové vydání jediné knihy publikované za autorova života, doplněné dvěma prózami, které Breisky mystifikačně připojil ke svému překladu Stevensonovy povídky Klub sebevrahů. Součástí svazku je Bibliografie Arthura Breiského, soupis ... více