Vězeňkyně.

recenze

B. A. Paris je jednou z mála autorek, jejíž knihy čtu, byť vím, že to není žádná vyšší dívčí. Její psychothrillery jsou vyloženě zábavným čtivěm, které vám zabere jeden, dva večery, užijete si nějaké to napětí, odpočinete si a jste připraveni na něco náročnějšího.

A přesně tohle jsem čekala od Vězeňkyně, která slibovala klaustrofobický thriller, který vám vezme poslední zbytky dechu. Bohužel nevezme. Dokonce bych se to nebála označit jako její nejslabší knihu.
Takhle. Je to typická Pariska v tom, že vám stránky doslova lítají pod rukuma, páč je to čtivé přesně tak, jak jsme u ní zvyklí, ale chybí tomu jedna podstatná přísada. Napětí. A co si budem, bez napětí není (psycho)thriller.

Příběh Amelie, hlavní hrdinky knihy, sledujeme ve dvou časových linií - v současnosti se společně s ní ocitáme v temné kobce, do níž je umístěna během únosu, a v minulosti sledujeme, jak se do téhle šlamastiky vlastně dostala. A i když se to může zdát jako čtení plné zvratů a bezdechých chvil, opak je pravdou. Linka z minulosti mě paradoxně bavila víc, a to tedy taky nebyla žádná sláva, abych pravdu řekla. To, že tam byla spousta situací přitažených za vlasy, mi zas tak nevadilo, s tím člověk v rámci žánru počítá, ale s čím v rámci žánru také počítám je budování napětí. A to se tentokrát nepovedlo. Bohužel. Snad příště.

Klaustrofobický thriller, který vám vezme poslední zbytky dechu. Amelie se o sebe vždy uměla postarat – když v šestnácti letech osiřela, vybudovala si nový život v Londýně. Tam se taky seznámila s okouzlujícím miliardářem Nede... více

Komentáře (0)