Vězni světa, co čeká za dveřmi
recenze
Vězni svobody (2018)
/ steppen-wolf
Zrovna dneska se na veřejnosti objevil článek o tom, že stát je podle mainstreamových institucí jako jsou NKÚ a BIS pod rozkladným vlivem mocných ekonomických zájmových skupin (článek v mainstreamových Lidovkách zde: https://www.lidovky.cz/desive-cteni-stat…/zpravy-domov.aspx…) a já jsem si vzpoměl a tuto nedávno dočtenou vyjímečnou knihu, která je právě o tom, jak reálný život pod vládou podobných mocných ekonomických skupin vypadá:
"Vězni svobody jsou literárním zážitkem tak zajímavým a mimořádný, že mu věnuju celý tenhle dlouhý status a žádám vás o jeho překousnutí. Ony jsou totiž knihy napsané proto, aby vás pobavily, nechali snít a odvedly od starostí každodenního života. A pak jsou takové, jež jsou tu od toho, aby vás profackovaly, probraly z intelektuálního spánku, postavily na nohy a zakřičely vám do obličeje: „vzpamatuj se!“ A Vězni svobody Petra Němce, to je přímo kopanec do břicha.
Pro mě byl příjemný šok, že podobnou knihu v dnešní době vůbec někdo napsal, že jí někdo vydal a že má na internetu od čtenářů tak pozitvní ohlasy.
Děj se odehrává v roce 2049, kdy se splnil vlhký sen libertaniánů, stát a veřejná sféra se prakticky zhroutila a celý svět ovládá Osma - osm největších korporací, které si rozdělily trh prakticky se vším. Státní aparát zůstal formálně zachován, včetně parlamentího systému a voleb, ale jeho význam se pohybuje někde mezi ryzí formalitou a poslušnou služkou korporátu. Neexistuje veřejné zdravotnictví, soudnictví, bezpečnostní aparát (včetně policie), vše je předáno soukromým firmám ovládaným korporacemi. Stejně jako základní lidské potřeby, jako je bydlení, odívání, jídlo. Sociální sféra je z principu zlikvidována. Občanská společnost neexistuje, mezi korporátem a obyvatelstvem není jediný prostředník, všichni jsou mu oddáni na milost.
Zaměstnanci mají tři dny dovolené, přestávky mají na minuty odměřené čipy připevněnými na těle, na každém kroku jsou v zaměstnání sledováni. Musejí snášet každodenní slovní ponižování nadřízených, které se stalo normou, nechávají si tykat, ale musí vykat, každodenní hrubosti na pracovišti jsou normou, stejně jako sexuální zneužívání žen, se kterým se už nikdo příliš netají. Zaměstnanecké poměry jsou odlištěné, ze zaměstnance je majetek korporace, která vše zdůvodňuje tím, že jej platí. Pracovních míst je pochopitelně málo a v době automatizace jsou velmi úzce specializována (programátoři, byznis, právníci, etc. etc. etc.), prakticky již neexistují ani kvalifikované a náročné manuální pozice. Lidé přesto (nebo proto) nemají ani na hypotéky (finanční korporáty naopak neeomezuje nic) a nemají prakticky možnost se uživit. A celá tato masa lidí je odvážena do uzavřené oblasti za hranicí Města, jež se nazývá Enkláva. Tam by měli podle oficiálního vysvětlení začít podle "dvourychlostní alternativy" svůj nový agrární život. Vyhoštění jsou oficiálně nazýváni jako "ti, kteří nejsou schopni udržet krok s objektivním (sic!) ekonomickým vývojem" a vyhoštění samo je bráno jako "charita," jako "milosrdná pomoc od tvrdě pracujích, schopných a vůdčích jedinců."
To je vše je zdůvodňováno naprosto současnou ideologií: ideologií volného trhu, negativního pojetí svobody, absolutní ideologické meritokracie, obdivu k výkonu měřitelného jedině v penězích, odsuzováni méně "výkonných" jedinců jako "slabých," "socek," "parazitů;" ideologie, kterou nám v různých kosmetických úpravách již třicet let servírují všechny ty ODS, DEU, Unie svobody, Top 09 a teď v poslední době hlavně Svobodní, jejichž šílené fantazie jsou světu knihy nejbližší a kniha by mohla být přímo chápána jako obraz jejich verze liberálního kapitalismu. Všechny argumenty, jež v knize pro svou obhajobu používají "prorežimní" postavy jsou všeobecně známé: působí jako to,co slyšíme pravidelně v politických debatách v televizi, čteme ve sloupcích v tisknu, v diskuzích na internetu i v hospodách - není v nich nic přidaného.
V tomhle světě se odehrává příběh několika postav z různých sociálních vrstev a různých politických světonázorů, jejichž osudy se částečně propletou a jež se snaží v šíleném světě nějak přežít. Zajímavý je příběh stárnoucího Pavla, který má v sobě zbytky svědomí, v tomto světě se cítí mizerně a ztraceně, pokusí se o vzpouru - a je rozdrcen. Jeho syn Ondřej ho zavrhne, protože zcela přijme ideologii "nového řádu," aby ho pak čekalo kruté vystřízlivnění, když se mu podaří proniknout do Enklávy. Hodně zajímavý je příběh Ireny, mladé ženy, která v nutnosti se uživit střídá jedno nevýhodné zaměstnání za druhým, všude je ponižována a sexuálně zneužívána, a kterou si jakožto "hospodyni" (ve skutečnosti sexuální otrokyni) najme syn samotného premiéra. Irena svůj osud přijímá, dokonce jej považuje za mimořádnou příležitost (pod tlakem matky, ale taky jí nic jiného nezbývá), jenomže premiérův synáček k ní začne nečekaně cítit i cosi dalšího. Díky Ireně poprvé zjišťovat, že i on má citové a lidské potřeby, které se nedají ukojit penězi, luxusem a cituprázdným sexem, a když je začne po Ireně vyžadovat a je odmítnut, reaguje jediným způsobem, které ho jeho prostředí naučilo: dalším mocenským nátlakem. (Tahle pasáž mimochodem velmi účinně ukazuje, jak je sexuální útlak žen všudypřítomný a běžně tolerovaný a jak se přímo odvíjí od útlaku ekonomického, který je někdy moderními feministickými směry podceňován).
Zajímavých postav je víc: idealistická Andrea, stárnoucí bývalý soudce, co byl u toho, když probíhal převrat atd. atd. Autor je má dobře propracované a ukazuje, jak na ně "nový svět" dopadá až do nejhlubších vrstev psychiky, jak je mění a přetváří. Mrazivé jsou pasáže, kdy postavy, které si zachovaly jistou dávku lidskosti začínají pod všeobecným, všepronikajícím tlakem pochybovat o svých vlastních zásadách, uznávat, že se "možná oni mýlí."
Knížka není tak černobílá, jak by se z výše zmíněného popisu mohlo zdát. Z vyprávění starého soudce je patrné, jakým způsobem došlo k vítězství libertaniánů a likvidaci veřejné sféry a opět je mrazivé, že k němu došlo po dlouhém období bídy a nejistoty, korupce a populistických vlád všech barev, takže vyčerpaní lidé nátlak nejmocnější korporátní struktury nakonec odevzdaně přijali. Také levicové strany to zrovna nevyhrávají: jsou vyobrazeny jako korupčnické a ovládané bezskrupolózními lidmi, jež utrpení nižších vrstev využívají jako výtah na cestě k moci. Kniha nekončí dobře; autor nedává žádnou naději. Jedinou nadějí se zdá být, když tenhle svět nikdy nenastane. Vzhledem k tomu, že svět není knihy není nic jiného než svět "zhuštěného" současného korporátního kapitalismu, zbaveného všech vnějších korekcí, regulací a zmírňujících prostředků, jež mu - zatím - brání stát se úplně nelidským.je to na nejstrašidelnější kniha co jsem četl za poslední roky. Ten svět by mohl nastat už za pár let. Přál bych si, aby napsání a vydání této knihy (a taky pozitivní čtenářské ohlasy na internetu) byly jedním ze znaků, že devadesátky definitivně skončili, že si lidi začínají uvědomovat, že takhle to nepůjde a že "klausovský" sen o neviditelné ruce trhu, se kterým třicet let žijem je chimérou, jež se může proměnit v noční můru.
P.S. Navzdory googlování jsem zatím nesehnal žádné info o autorovi. Na Databázi knih má napsaný ročník 1980 a kniha by měla být jeho prvotinou (pak teda klobou dolů), ale žádné další informace. Asi se nedá tzotožnit se stejnojmeným lékařem a spisovatelem, který je mnohem starší. Narazil jsem ještě v DVTV na právníka stejného jména, který se zabývá exekucemi z pozice postižených, jméno, věk i zájmy by seděly, ale nevím..."
Vězni svobody
Petr Němec
Svět v roce 2049. Svět v rukou osmice gigantických korporací, které ve zhroucených státech ovládají každý aspekt ekonomického a politického dění. Svět nelítostně podřízený zisku, v němž je solidarita jen prázdné slovo. Svět, jehož... více
