Vítejte v novém, tajuplném světě Holly Webbové

recenze

Rose (2011) / Jolilinka

Netuší, odkud se vzala, kolík jí je let, kdo jsou její skuteční rodiče. O svém životě neví téměř nic, jediné, co ví, je, že ji jednoho dne našli na hřbitově v rybářském košíku.

Rose žije odmalička v sirotčinci. Ten je taky tím jediným, co zná a na co si pamatuje. Sirotčinec. Nic víc ve své minulosti nevidí. Rose si ale z celého srdce přeje, aby ji odtamtud dostali, aby si ji k sobě vzali hodní a milí lidé, kterým by sloužila. To ale ještě netuší, že její přání se má již brzy vyplnit...

Rose má podivnou schopnost. Když si představí nějaký obrázek na lesklém povrchu, ten se tam najednou objeví - a pohybuje se! Dívka se tedy po většinu času baví právě "malováním" pohyblivých obrázků na lesklé předměty a ostatní dívky nevycházejí z údivu.

Jednoho dne navštíví sirotčinec podivná paní a oznámí, že potřebuje děvče od devíti do jedenácti let. Rose sice neví, kolik přesně jí je, ale všichni v sirotčinci si myslí, že něco kolem deseti. V Rose tak svítá malá naděje, že by právě ona mohla být tou, kterou si dnes odvedou... Její největší sen se záhy splní. Paní souhlasí, že by si vzala právě Rose, a dívka se tak ocitá ve velice zvláštním domě kouzelníka pana Foutaina...

Tahle kniha mě okamžitě zaujala, a to nejen zajímavou anotací. V knihovně jsem se k ní pak snažila všemožnými prostředky dostat, a vida - povedlo se :)

Odchodem Rose ze sirotčince to ale samozřejmě nekončí. Je tady spousta otázek: například odkud se Rose vzala nebo kdo jsou její rodiče. A pak taky, odkud umí Rose "malovat" ty podivné obrázky? Najednou se však objevuje možná největší záhada: Už nějakou dobu se ztrácejí děti, v posledních týdnech ale počet ztracených stále stoupá a stoupá a jednoho dne se ztratí i Rosina kamarádka ze sirotčince. A Rose, tvrdohlavá neposeda, se samozřejmě rozhodne, že svou malou kamarádku zachrání... Ale kde unesené děti najde? A hlavně: Kdo je vůbec unáší a proč?

Možná se někomu může zdát, že tahle kniha je trošičku drastická. Zdání ale klame: i přes dost nechutné téma, unesené děti, které se v knize řeší, je to příjemná, dětská knížka, kterou jsem si okamžitě zamilovala. Ano, ne zrovna všechny pasáže jsou zrovna dvakrát příjemné, ale nemáte se čeho bát. Taková Včelka Mája je oproti tomu extrémní hororový krvák, po kterém rok nemůžete usnout. (No dobře, možná trochu přeháním, ale víte jak to myslím).

Rose je velmi jednoduše zpracovaná postava. Okamžitě jsem si ji zamilovala, je to sympatická a příjemná hlavní hrdinka, která se možná bojí pavouků a tvrdě si stojí za svým, ale oblíbila jsem si ji hned. Jak ji nejlépe vystihnout? Odvážná, tvrdohlavá a obětavá. Nic víc v tom není.

Isabellu jsem ze začátku naprosto nenáviděla, chovala se jako tříletý fracek. Navíc i na Rose byla hnusná a protivná a celkově byla nepříjemná a nesympatická. Jak se ale děj odvíjel, najednou se z té mrňavé potvůrky něco vyklubalo a já jsem ji začínala mít stále raději. A nakonec? Oblíbila jsem si ji úplně nejvíc ze všech postav v knize, dokonce víc než Rose a bez ustání jí fandím :)

Frederick byl také ze začátku trochu nepříjemný, postupně jsem si ho ale oblíbila pořád víc a víc a ke konci už mi vůbec nevadil. Není to zrovna nejsympatičtější postava, ale je v pohodě a to je hlavní.

No a jsme na konci. Celkově byla kniha rozhodně úžasná a napínavá, sice ne vždycky zrovna příjemná na čtení, ale jinak opravdu fajn. Rozhodně doporučuji přečíst všem milovníkům fantasy, kteří mají rádi postarší milé kouzelníky, prohnané malé mršky, namyšlené a "geniální" učně nebo tvrdohlavé hlavní hrdinky, ve kterých je něco víc, než se může na první pohled zdát.

Rose žije v sirotčinci od nepaměti. Není to tam zlé, ale moc si přeje, aby jednoho dne mohla jít do služby k hodným lidem. Nic víc nechce a od života nečeká. Její skromné přání se naplní a Rose se ocitá v domě pana Fountaina. A ne... více

Komentáře (0)