Vítejte ve světě keltských vládců, válečníků, druidů i prostých lidí

recenze

Strom života (2017) / Darebačka

Děj románu Strom života se odehrává v 1.století př. n. l., v době vojenských výbojů římského generála a budoucího konzula Gaia Iulia Caesara a zároveň v době, kdy byly z našeho území keltské kmeny postupně vytlačovány Germány. Do tohoto historického kontextu zasadila spisovatelka Ivana Špičková děj příběhu o králi keltského kmene Volků.
Kniha je napínavá od samého začátku. Ocitáme se na dvoře keltského krále, který je lstí a zradou násilně svržen z trůnu a jehož rodina a věrní musejí uprchnout, aby si zachránili život a ve vyhnanství připravovali boj s novým, samozvaným králem. Rychlý dějový spád pokračuje i na dalších stránkách.
I když se zpočátku zdá, že hlavním hrdinou knihy bude syn zavražděného krále a právoplatný následník trůnu Alecnos, stejnou a později možná i větší pozornost věnuje autorka jeho příteli a synovi zavražděného volckého šlechtice Lanicovi. Příběh tak vnímáme z pohledu dvou a později i více postav. Tento způsob vyprávění umožňuje čtenáři poznat charaktery jednotlivých postav, pochopit pohnutky jejich jednání a také se společně s jednotlivými postavami dostat do různorodých prostředí zároveň s tím, jak se postupně rozdělují cesty jednotlivých postav. Ocitáme se tak v římském vojenském táboře, ve svatyni druidů skryté v lesích, na venkovských dvorcích nebo v germánském zajateckém táboře.
Můj počáteční dojem, že autorka postavy až příliš idealizuje jako statečné, čestné a navíc i vzhledově krásné hrdiny, jsem si během čtení poupravila, a naopak byla příjemně překvapená, jak výborně je v knize zachycen osobnostní vývoj postav. Příběh o přátelství, věrnosti a lásce se tak zároveň stává příběhem o zradě, nenávisti, pomstychtivosti. Některé z postav začneme jako čtenáři nenávidět a jiné nám přirostou k srdci natolik, že se s nimi po těch téměř sedmi set stranách knihy nechceme rozloučit.
I když je kniha opravdu objemná, čtenář je příběhem stržen od začátku až do konce. Napínavé, akční scény se střídají s pozvolnějším vyprávěním, s realistickými popisy krajiny, s pasážemi, kde čtenář nahlíží do každodenního života Keltů. Na knize je přitom znát dlouhá a precizní odborná příprava autorky. Dozvídáme se tak o způsobu boje Keltů, o technologii výroby zbraní, o účincích léčivých bylin, náboženských obřadech či jídelníčku Keltů.
V historickém románu samozřejmě nemůže chybět ani milostná dějová linka. Čtenář věří ve šťastný konec něžné, nenaplněné, zakázané lásky a zároveň u dalších milenců sleduje vývoj bouřlivého, vášnivého vztahu. Právě tato vztahová rovina příběhu dodává knize na čtivosti. Čtenář je citově angažován, osud postav mu nemůže být lhostejný. Autorka přitom umí překvapit, o dějové zvraty v knize není nouze.
Po dočtení knihy jsem měla pocit, který každý čtenář občas zažívá, tedy lítost, že je příběh již u konce a že se s hrdiny musím rozloučit. Jestli by autorka měla osud postav sledovat v další knize, nebo naopak nechat postavy dál žít jen ve čtenářově představivosti, nedokážu posoudit. Co vím ale určitě, je to, že budu nedočkavě čekat na další knihu Ivany Špičkové.

Když král keltského kmene Volků sjedná mír se svým protivníkem a pozve ho na své hradiště v Eburonu, všichni věří, že pro zemi nadešel čas pokoje a blahobytu. Slavnostní hostina ale končí zradou a dýkou, a králův mladý syn Allecno... více

Komentáře (0)