Vše, co se zdá být černé nebo bílé, nemusí být vždy jen černé či bílé

recenze

Hodná a zlobivá holka (2021) / Piškotek_123

Pokud jste doposud nečetli nic od světově proslulého australského autora Michaela Robothama, rozhodně to co nejdřív napravte, protože jeho knihy vám poskytnout nezapomenutelný čtenářský zážitek.

K napsání knihy Hodná a zlobivá holka se autor nechal inspirovat skutečnou událostí, která se před několika lety udála na severu Anglie, kdy byla zavražděna nezletilá školačka. V případě vraždy mladého člověka se obecně předpokládá, že šlo o prvotřídního studenta, vynikajícího sportovce nebo sportovkyni či andílka vyrůstajícího v dokonalé rodině, ovšem v Robothamově příběhu začne tato prvotní myšlenka nabírat trochu jiný spád. Jeho záměrem nebylo případ nijak zlehčovat, ale pokusit se zvrátit obecné představy o nevinnosti nezletilých a vynést na světlo poněkud jiný úhel pohledu. Všechno černé totiž nemusí být vždy jen černé a bílé pro změnu bílé.

V prvním dílu autorovy duologie se potkáváme s Cyrusem Havenem, forenzním psychologem, jehož si pozvou do dětského domova se zvýšenou ostrahou, aby jim pomohl s diagnostikou komplikované Evie Cormacové. Na dívce by za normálních okolností nebylo nic až tak neobvyklého, vždyť do nápravných zařízení se běžně a z mnoha různých důvodů umísťují problematické nezletilé děti, jenže ona nic neprovedla, ba naopak. Evie alias Andělská tvář byla nalezena před šesti lety ve zbídačeném stavu za velmi znepokojujících okolností v tajné místnosti jednoho domu. Nikdo neví, jaký je její skutečný věk, nevlastní rodný list, neexistuje rodina, která by ji postrádala, ani lékařské záznamy, zkrátka vše kolem ní je opředeno hustou mlhou. Ona sama o své minulosti a okolnostech, za kterých ji našli, odmítá mluvit a zarytě tvrdí, že si nic nepamatuje. Nikdo, ani samotný Cyrus, jemuž Evie v mnoha ohledech nastavuje zrcadlo, netuší, zda jde o obrannou reakci nebo cílenou lež. A aby toho nebylo málo, Evie skvěle ovládá jednu schopnost, která nedá spát ani nejzkušenějším psychologům.
Ve stejný čas je nalezeno tělo patnáctileté Jodie Sheehanové, krásné krasobruslařky s obrovským olympijským potenciálem. To, co se ale z počátku jeví jako zcela jasný případ, k němuž je Cyrus také přizván, začne nabírat rychlé obrátky a vyšetřovatelé začnou odkrývat fakta, která, jak jinak, vůbec neměla spatřit světlo světa.

Michael Robotham napsal bezpochyby skvělý psychologický thriller. Víc než na rozbor brutálních činů a vražd se zaměřuje na psychologický vývoj jednotlivých postav. Dává čtenáři možnost nahlédnout do skrytých zákoutí jejich myslí, sledovat jejich vývoj a odhalovat skutečnosti, jež jejich životy chtě nechtě spojují. Ve své knize poukazuje na důsledky traumat z dětství, které v pozdějším věku vedou k potížím v emoční oblasti, ztrátě pocitu bezpečí a jistoty, nedůvěře v okolí i sebe samé, a také k tomu, že oběti buď začnou utíkat a izolovat se, nebo naopak útočit a být agresivní.

"Chceš vědět něco o lásce?" zašeptám. "Láska je, když se radši necháš mučit k smrti, než abys prozradil, kde se někdo skrývá. Láska je pomalu a hrozivě zemřít, než abys zradil."

Nalákala vás kniha na čtení? Vůbec se vám nedivím. Já sama jsem ji přečetla během pár dnů a získala si mě natolik, že jsem si okamžitě objednala druhý díl. V českém jazyce mám vyjít někdy v příštím roce, ale tak dlouho čekat nevydržím. Už teď vám ale mohu prozradit, že se máte rozhodně na co těšit.

V dozvucích příšerného zločinu je v tajné místnosti nalezena dívka. Je téměř umořená hlady, špinavá a odmítá komukoli říct, jak se jmenuje, jak je stará i odkud pochází. Není uvedená v žádném seznamu pohřešovaných osob a ani její ... více

Komentáře (0)