Vybočte z řady - spáchejte sebevraždu!

recenze

Každý z nás to někdy zažil. Den blbec. Někdy takových dnů následuje vícero po sobě, člověk nemá na nic náladu, je ve stresu, zuřivě si zajíždí rukama do vlasů a beznadějně se ptá, jaký má ten život vlastně smysl. V takové dny, kdy se nám nic nedaří, má jeden chuť udělat jen jediné – jednoduše vysublimovat. Zmizet. Rozplynout se a mít už konečně pokoj.

Poté, co autorská dvojice, skrývající se pod pseudonymem Erik Axl Sund, uložila Viktorku z Vraní dívky k ledu, pomalu kluci nabrali sílu na další svůj tah. Jestli někde vyhrabali Goetheho Utrpení mladého Werthera a k tomu si pustili Kruh, ani bych se tomu moc nedivila. Každopádně pánové jsou zpět, jsou ve formě a mají další zvrácené nápady.

Stockholm zasáhla epidemie. A ne jen tak ledajaká. Zapomeňte na chřipky a nachlazení, na severu se zničehonic spousta mladých lidí rozhodla ukončit svůj život a dobrovolně se sprovodit ze světa. A když už, tak s morbidní originalitou! Na co si jen tak podřezat žíly, když si můžete nechat setnout hlavu klavírní strunou. Proč se věšet, když na sebe můžete na benzínce načepovat benzín a osvětlit noční město jako živá pochodeň. A polykání prášků je taky pasé, dejte si koktejl z vodky a sava a hupsněte z balkonu. Pro tu správnou atmosféru si na uši dejte sluchátka od starého walkmanu, do nějž umístěte kazetu se speciální nahrávkou jen a jen pro vás. Je to vaše requiem, váš smuteční pochod pro cestu na druhý břeh.

A víte co? Sebevraždy jsou málo, pojďme k tomu přihodit pár brutálních vraždiček vlivných osobností. Znovu jedeme ve velkém.

Skleněná těla nám znovu přináší některé staré známé jako je Jens Hurtig, který má na starosti vyšetřování podivných a neobvyklých sebevražd, jež spojuje prazvláštní hudba na starých kazetách a zároveň se snaží rozmotat klubko nedobrovolných odchodů ze světa. Postupně přichází na to, že tyto zdánlivě nesouvisející události spolu mají společného mnohem víc, než je zdrávo.

Smrt, hudba a umění. Vraždy a sebevraždy povýšené na umělecké dílo, šokující svým provedením.

Erik a Axlander se do toho zase pustili s vervou sobě vlastní a se zvráceným potěšením nám na rozbitém talíři servírují mrtvoly a duševní bahno spolu s rybími vnitřnostmi, přičemž rozmáchlými gesty malují na plátno děsivé portréty lidskou krví. I tentokrát se tihle dva budou snažit dostat až na úplné dno lidské duše a zvesela se prohrabovat v odpadcích, které tam naleznou. Není jim cizí beznaděj, utrpení, bolest i zoufalství. Z toho všeho vám namíchají smrtící koktejl, jejž vám s ponurým úsměvem donesou až ke rtům. Pijte plnými doušky, vypijte vše. Tvrdíte, že nechcete? Ale to víte, že chcete.

Oproti Vraní dívce se mohou Skleněná těla zdát přeci jen méně drsná a brutální, je to však jen o chlup. I přesto si dokáží udržet ledovou atmosféru a na druhou stranu postrádají vyloženě hluchá místa, která se ve Vraní dívce sem tam vyskytovala. Děj jako takový je přehledný a má poměrně slušný odpich, aniž by postupně ztrácel tempo. Bláznivý kolotoč dobrovolných a nedobrovolných úmrtí se točí. A jede prodlouženou jízdu.

Měla jsem sice obavy, jestli pánové s novou knihou nezklamou a přestože jsem od jejich nového počinu čekala ještě o malinko víc, nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Odvedli dobrou práci, to se musí nechat. K dokonalosti a plnému počtu jim však chybí nějaké šílené překvapení, něco natolik zvráceného, že by mě to uzemnilo na pár dní a možná by mě to hnalo na návštěvu toalety, kde by si můj žaludek mohl případně ulevit. Jednoduše mé zvrhlé já protentokrát nedostalo tak úplně to, po čem toužilo. Třeba příště.

--- Tohle je naposled, kdy si ubližuje.
Maria Alvengrenová si potmě míchá nápoj, v domě, na který Bůh zapomněl, přestože ho od Jeruzaléma dělí pouhé dvě slabiky, a nerozlije ani kapku.
Decilitr vodky, decilitr sava.
Vypije smrtelně jedovatou směs a nepozvrací se. Ani poté, co do sebe obrátí další sklenici. Ani po té další.
Cítí se jako dítě před Štědrým dnem. Dítě, které se nedokáže ovládnout a potěžkává dárky zabalené v lákavě lesklém papíru a potřásá jimi.
Otevře dveře na balkon a nahé kotníky jí ovane studený vítr.
Hlavu má plnou Hungera.
Strach z výšek se projeví napnutím svalů na zadní straně stehen a ona ví, že jí tím instinkt velí utéct.
Je štvaná zvěř. ---

Skleněná těla od autorů bestselleru Vraní dívka přinášejí další temný severský thriller, jenž opět zamíří do nejhlubších koutů lidské duše a odkryje její odvrácenou tvář. Švédsko zaplavila vlna sebevražd. Umírají mladí lidé, ze s... více

Komentáře (0)