Kde se vzala, tu se vzala, partě tří dětí se zjeví pohádková opice Skořice, a knížka o etiketě může začít. Opice totiž neumí zdravit, slušně jíst a vůbec nemá vychování, takže jí děti vysvětlují, zamýšlejí se, jak to vlastně je, a případně čelí následkům, když vysvětlit nestihly.
Vyprávění se rozjede celkem svižně a rodič může mít radost, že jeho dítko dostane pravidla slušného chování vysvětlená zábavnou formou. Postavičky jsou vcelku sympatické a neotřelé, jednotlivé příběhy jsou „večerníčkového typu“ – moc na sebe nenavazují, což nijak nevadí, u nepravidelného čtení to může být i výhoda. Opice Skořice navíc umí kouzlit, takže o zábavu je vcelku postaráno. Děti budou při večerním čtení spokojeně prohlížet hezké obrázky a šťastně prozpěvovat:
„Já jsem ta opice/ opice Skořice/
opice skořicová./
Takový kožíšek/ jako má Skořice/
žádná opice nemá.“

Z pohledu rodiče ale knížka vykazuje některé vady.
1. Chybějící nebo mizerné korektury. Hrubku jsem zachytila jednu, kousek textu „beze smyslu“ byl taky jen jeden, při hlasitém čtení mě daleko víc vadily chybějící spojky – když spojíte některé věty čárkou, zní to prostě divně. Pro začínající čtenáře (knížka je určená pro školku až mladší školní věk) to může být kámen úrazu.
2. Zhruba v půlce začnou docházet klasická témata a autor se vrhne na pomluvy, internet, úklid pokoje… což je teda taky dobré znát, ale poněkud to likviduje tematické zaměření knížky. Přitom některé oblasti by si možná podrobnější a pomalejší vysvětlení zasloužily.
3. Zjednodušení až k nesprávnosti – konkrétně u smekání pokrývek hlavy v místnosti. To mě namíchlo dost, protože smeknout v místnosti jsou povinni pouze pánové – dámy nikoliv. Samozřejmě, že si kulicha servu, když někam vlezu, ale nemusím, jen můžu – heč! A kdo koho dřív zdraví, pouští do dveří a podává ruku bylo taky brané silně letem světem.
4. Záběr „4 až 10 let“ je na víceméně vzdělávací knížku dost velký věkový rozsah. Takže třeba u kapitoly o internetu nebudou mladší moc chápat, zatímco desetiletí předpuberťáci si nejspíš poklepou na čelo…
V téhle chvíli mě knížka už celkem vytáčela, takže poslední bod byl takový hřebík do rakve mé čtenářské (předčitatelské) trpělivosti.
5. Bezostyšná reklama na jinou autorovu knížku přímo v textu. Obecně odkazy na předchozí díly série nebo na reálie daného světa celkem chápu, ale narvat postavě do pusy řeči o „knížce, co četla a moc se jí líbila“ – jako WTF? Fláknout mu přes hlavu každým výtiskem aspoň jednou! Tohle se nedělá!

To, že mi opičí kouzlení nedávalo v kontextu knížky moc smysl, přičítám svému všeobecnému popuzení body výše.

Verdikt: pokud to dítě chce a spolehlivě čte, tak mu ji v knihovně půjčte. Pokud to dítě moc chce a jste odolní, tak mu ji čtěte před spaním. Domů nekupujte, to je škoda peněz.

---

Dobrý den, opičko Peter Stoličný

Opice Skořice není obyčejná opička! Nejenže je to velká neposeda, což opice bývají, ale navíc je nepředstavitelně upovídaná. A tahle opice se jednoho dne zčistajasna objeví v pokoji holčičky Emilky a chová se hůř než opice! Emilka... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---