Mladá americká lékařka idnického původu Kiran přijíždí na návštěvu k rodičům a představuje nám „hindí-bindí klub“, svou matku a její dvě celoživotní přítelkyně, které mezi mluví hindštinou a nosí bindí (ozdobnou tečku uprostřed čela). Všechny tři se v mládí přestěhovaly se svými manžely z Indie do Ameriky a dosud se potýkají s kulturními rozdílnostmi mezi svou vlastí a novým domovem.
Autorka přiměřeně dávkuje exotické prostředí diametrálně odlišné kultury a ukazuje pro nás na první pohled nepochopitelné a možná až nepřijatelné zvyklosti z pohledu svých nositelů – jako logické a často o nic méně správné než zvyky euroamerické.
Pro Čecha zběžně obeznámeného s Indií se asi žádné šokující odhalení konat nebude, překvapí možná příběh rozdělení Indie a Pákistánu, který dvě z žen silně ovlivní.
Rozdílnost indického a amerického pohledu na výchovu, správné chování, vztah mezi rodiči a dětmi a řešení životních situací vyniká v konfrontaci matek a jejich dospělých „amerických“ dcer, které si ale své indické dědictví stále nesou s sebou.
Každá z šesti protagonistek je silná osobnost s vlastními starostmi se vztahy, láskou, zdravím a rodinou. A každá má svou třináctou komnatu, se kterou se musí poprat sama. Nejde ale o drásavý sociální román, ale o oddechovou literaturu, takže se všemi potížemi se hrdinky stihnou podle možností vyrovnat, nebo aspoň smířit a optimisticky hledět do budoucnosti dřív, než otočíme poslední stránku.
Hlavním poselstvím knihy tak zůstává, že potřeba lásky a porozumění a touha po dobrých rodinných vztazích je společná lidem ve všech kulturách a neexistuje pouze jediné správné řešení.

Zatímco původní název „The Hindi-Bindi Club“ nakladatelství Jota radikálně změnilo, podtitul „Román s recepty“ zůstává, a to oprávněně. Na konci každé kapitoly najdete jeden až dva zaručeně indické recepty, pečlivě popsané, možná lehce amerikanizované a upravené kvůli dostupnosti surovin. Dostáváme se tak celkově na pěkný počet dvaceti receptů na knihu, což nemusí být pro milovnice indické kuchyně nebo pro milovnice experimentů k zahození.

Kde se vzalo heslo na obálce českého vydání "Americké sárí a indické karí", se bojím hádat a trochu mě to nutí po americku zvolat WTF? Americké sárí?

Dalším ozvláštněním knihy je dokreslení každé kapitoly e-maily a dopisy, které si hlavní postavy vyměňují mezi sebou i s okolím. Zda to považovat za výhodu nebo chybu je věc osobního vkusu, v každém případě kniha funguje i bez nich.

Dokonce ani zpráva určená výhradně pro jednu z hrdinek, odeslaná na hromadnou adresu, nemá žádný dopad, ale možná jde jen o jedinou výraznější chybu korektury – kromě ní jsem odhalila jen dva drobné překlepy. Jota uvádí v tiráži dokonce odborného lektora, což transkripci indických výrazů z angličtiny do češtiny rozhodně prospělo. Trochu přitom zarazí, že úvodní mapka Indie je převzatá z originálu i s anglickým názvoslovím.

Kniha je doplněná slovníčkem indických výrazů a poněkud překvapivě i seznamem hlavních hrdinek. Vzhledem k tomu, že jde o šest osob, troufám si tvrdit, že by si většina čtenářek poradila i bez seznamu. Škoda je naopak chybějícího obsahu, seznam kapitol a receptů by se naopak hodil.

---

I chytré ženy dělají hloupé věci Monica Pradhan

Prvotina americké autorky indického původu pohlíží do života tří mladých žen narozených v Americe indickým emigrantům, které se po řadě životních zklamání vracejí ke svým rodinám a jejich tradicím a snaží se nalézt svou skutečnou ... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---