Z případů vražd vyšetřovaných Jiřím Markovičem běhá mráz po zádech

recenze

Markovič: Lovec přízraků (2024) / Terkaodkafe

Vyšetřovatel Jiří Markovič se díky televiznímu seriálu stanice Voyo dostal opět do povědomí české široké veřejnosti a nakladatelství Epocha znovu vydalo knihu vzpomínek na jeho nejděsivější případy pod názvem Markovič: Lovec přízraků.


Někdejší šéf pražské mordparty Jiří Markovič v knize Markovič: Lovec přízraků, Vraždy, které šokovaly republiku popisuje svých deset nejzajímavějších a nejděsivějších případů. Na některé z nich veřejnost vzpomíná dodnes, na některé už padá jen prach v policejních spisech. Ale všechny mají jedno společné – nevinné oběti, které byly jen v nesprávný čas na nesprávném místě.

Uznávaný autor literatury faktu Viktorín Šulc před lety vyzpovídal Jiřího Markoviče a vznikla neuvěřitelná kniha, která mapuje vyšetřování deseti případů/vrahů převážně pražských vražd ze sedmdesátých a osmdesátých let. Nyní spatřilo světlo světa její už páté přepracované vydání. Kniha se kromě Markovičových vzpomínek opírá i o tehdejší policejní protokoly. Doplňuje ji i rozsáhlá fotodokumentace, takže čtenář dobře ví, jak leckdy obyčejně vypadali vrahové a jak smutně jejich oběti. Zajímavé je, že některým vrahům zlo čiší z očí, do jiných by to člověk vůbec neřekl.

Nebudu vám lhát, ta kniha je místy hodně nechutná. Obsahuje totiž podrobné popisy všeho, čeho se vrahové na svých obětech dopouštěli, takže to vůbec není hezké a ani lehké čtení. Všechno je popsáno tak barvitě, že má člověk pocit, jako by šel ve stopách obětí. Následně pak hledá zlo za jakýmkoliv rohem a po setmění nerad chodí po opuštěných místech bez pouličního osvětlení. Já jsem navíc byla tak ponořená v ději, že se mi i podařilo přejet tramvajovou zastávku. A to se mi už dlouho nestalo.

Kniha dává hlas obětem hrůzných činů. Popisuje jejich dřívější životy a uvažuje nad tím, co by z nich mohlo být. Upozorňuje, že obětí zločinů nejsou jenom sami zavraždění, ale i jejich rodiny, okolí. A také leckdy i rodinní příslušníci vrahů. Také poukazuje na tu velmi tenkou hranici mezi životem a smrtí. Často o ní totiž rozhoduje náhoda. A o to je děsivější. Nikdo opravdu neví ani dne ani hodiny. Doporučuji ke čtení všem.

Děkuji nakladatelství za knihu k recenzi.

Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácen... více

Komentáře (0)