Zachrání síla přátelství a lásky celý ostrov?

recenze

Kruté požehnání (2023) / Suzanne

Alessa byla bohy vyvolená jako Finestra, která má během Divoranda zachránit ostrov Saverio před démonickými skarabei. Jenže aby se mohla stát spasitelkou, tak k sobě potřebuje Fonteho, magicky nadaného partnera, jehož moc dokáže využívat a zesilovat. Jenže Alessa právě nechtíc zabila už svého třetího Fonteho...

Alessa totiž neumí svou moc ovládat, a proto je její dotek smrtící. Do Divoranda zbývá nanejvýš pár měsíců, a pokud Alessa do té doby neovládne svou smrtící moc a nenajde dalšího Fonteho, tak je celý ostrov odsouzen ke zkáze. Lidé přestávají v Alessu jako Finestru věřit i samotní Fonteové se jí bojí a někteří dokonce z ostrova utíkají, i když to znamená doživotní vyhnanství a pověst zrádce. Městem se šíří zvěst, že Alessa je falešná Finestra a že jedinou záchranou pro všechny obyvatele Saveria je ji zabít.

Alessa se jako Finestra musela vzdát svého předchozího života, takže žije izolovaná ve věži a nikoho se ani nemůže dotknout. Cítí se zoufale osamělá, nedostatečná a naprosto neschopná. Poté, co se ji někdo pokusí podruhé zabít, si najme osobního strážce, rváče z doků Danteho. Mezi Alessou a Dantem klíčí křehké porozumění a přátelství, které se postupně mění v přitažlivost a náklonnost. Dante jí pomáhá ovládnou její moc, poznat samu sebe a vzepřít se nesmyslným pravidlům. Jenže Dante není takový, jak se na první pohled zdá, a skrývá nebezpečné tajemství.

Kruté požehnání je neskutečně čtivé a chytlavé. Nechybí v něm pořádná porce romantiky, humoru, trocha akce, napětí, nějaký ten zvrat a dokonce ani úmrtí. Alessa nemá na růžích ustláno, přesto je Kruté požehnání velmi vtipné. Alessa s Dantem se špičkují a Alessa má sklony k ironickému, někdy dvojsmyslnému a občas trochu šibeničnímu humoru. Romantická linka se vyvíjí přes porozumění a přátelství až k něžnějším citům. Kruté požehnání se ale zabývá také silou přátelství a lidskosti. Ukazuje, jak nám ubližují nesmyslná pravidla, která určují lidé. A také je z knihy cítit poselství, že máme být sami sebou a nenechat si namluvit, že nejsme dost dobří, nebo se kvůli ostatním lidem dokonce snažit změnit.

Emily Thiedeová se při vymýšlení Saveria inspirovala italskými městečky ve srázech s jejich nekonečnými schody a italština se tu objevuje jako takzvaný starý jazyk. Z Krutého požehnání doslova cítíte vůni citrónovníků a chuť gelata a limoncella. A v neposlední řadě je třeba pochválit nádhernou obálku, na které se vinou právě citronovníky propletené s knihami a zbraněmi, což přesně odpovídá příběhu.

Kruté požehnání je skvělé, přesto by se v něm pár chybiček našlo. Chvíli mi trvalo přijít na to, jak zápletka s Finestrou a smrtícím útokem na ostrov funguje. Příběh se odehrává během několik málo týdnů, takže to vzájemné porozumění a láska nepůsobí úplně věrohodně. Ale když vám hrozí krutá smrt, tak asi věci vnímáte jinak. Kruté požehnání je prvním dílem duologie, jejíž závěrečný díl názvem This Cursed Light vyjde v originále v létě 2023. Doufám, že se ho dočkáme i v českém překladu, ale zároveň se nemůžu zbavit pocitu, že kdyby autorka dopsala ještě pár stran a možná epilog, tak by z Krutého požehnání byl parádní samostatný román.

Kruté požehání ale ve výsledku přináší romantiku a fantasy, humor a vážná témata v ideálním poměru. Já jsem si čtení skvěle užila, což dokazuje to, že jsem knihu přečetla za dva dny. Takže za mě je Kruté požehnání povedenou ukázkou toho, jak by romantická fantasy (nejenom pro mladé dospělé) mohla a měla vypadat.

Tři svatby. Tři pohřby. A trojnásobná vdova s děsivým prokletím. Alessu vybrali bohové, aby chránila svůj lid. Do vínku však dostala krutý dar, který celou situaci komplikuje. K dosažení moci k sobě totiž potřebuje partnera s ... více

Komentáře (0)