Začínat od nuly

recenze

Už odnepaměti miluju hudbu, s hudbou jsem vyrůstala a hudba je pro mě nedílnou součástí mého života. Inu svůj podíl na tom má jistě ona neortodoxní výchova mých rodičů. Asi ne každé roční dítě běžně místo ukolébavky poslouchalo Guns´n´Roses, Nirvanu, nebo Pink Floyd. Zkrátka přísun kvalitní hudby jsem zažívala od malička. Možná to na mě zanechalo nějaké psychické stopy, ale co už – já si nestěžuju.

A tak když mě někdy v sedmnácti letech opustil sen, že se stanu stejně skvělou zpěvačkou jako Janis Joplin, textařkou jako Cobain a kytarovou kouzelnicí jako Hendrix, začala jsem si o ikonách z klubu sedmadvacítky aspoň číst. Vskutku, jejich životy jsou víc než inspirativní – do jisté míry. Pak už jde spíš o hubu.

Když jsem tedy u kamaráda na nočním stolku objevila Hendrixovu autobiografii Začínat od nuly, musela jsem si ji půjčit. Co na tom, že to kamarád ještě neměl dočtené – Hendrixova autobiografie! Byla jsem napnutá jak kšandy.

A tedy hned z kraje abych to uvedla na pravou míru. Ona to zas taková autobiografie není. Autoři knihy pečlivě posbírali jednotlivé úlomky z Hendrixova života – rozhovory, deníky, zápisky, texty – a z toho pak poskládali biografii, která se tváří jako autobiografie. A pokud nejste moc velcí rýpalové, vlastně si uvědomíte, že to autobiografie je – jen trochu netradiční. Což je ale podle mě vedle úžasného grafického zpracování druhou nejsilnější stránkou knihy.

No a samotný příběh? Ten snad asi ani není třeba moc vyprávět. Kdo ví, ví a kdo ne, strejda Google napoví.

Ale i tak. Všeobecně je známé, že Hendrix byl ikonou šedesátých let, lídrem Woodstocku, kytarovým mágem, který dokázal hrát snad i jen pohledem, básníkem a feťákem, který to zabalil v sedmadvaceti. Tady někde končí to, co se běžně o Hendrixovi ví.

Jenomže, to by asi bylo málo k životu jednoho tak neobyčejného člověka, jakým Hendrix bezesporu byl. Totiž v první řadě to byl jenom člověk – sice neobyčejný, ale byl to jen jeden chudý kluk, který měl hlavu plnou snů a divokou fantazii. Byl složitý a svůj a jak to tak u takových bývá, neměl snadný a dlouhotrvající život. Přesto i těch pár let, co žil a tvořil, vydaly za stovky těch našich, obyčejných.

V Nashville umí na kytaru hrát každej. Jdeš po ulici, a lidi vysedávají na verandách a hrajou na kytary…
Teprve tady jsem se opravdu naučil hrát.

Začínat od nuly je tedy díky svým pramenům nejlepší sondou do Hendrixova nitra, jakou by jeho fanoušek mohl chtít. Můžeme se díky tomu mrknout za oponu a snažit se pochopit, jaký byl, co prožívat, o čem snil. Hendrix nám sám svými slovy sděluje svůj život tak, jak ho chápal a viděl on. Přes nelehké dětství, po to jak ho vyhodili ze školy – v téhle pasáži jsem si s ním vážně rozuměla – po následné narukování do armády i po to, jak vlastně začal hrát a co mu přinesla, nebo možná spíš vzala, jeho sláva.

Já vím, já vím, nejspíš křičíš a řveš,
Že tě z klícky nechtěj pustit ven.

Četla jsem už několik Hendrixových biografií, no Začínat od nuly je nejlepší. Ne tím, že by odhalila něco šokujícího, nevídaného, ale svou blízkostí, opravdovostí. Když totiž tu knížku čtete, vážně máte pocit, že vám to vypráví on, máte pocit, že se vám svěřuje a díky tomu, je o něco snazší ho pochopit. Tedy pokud to vůbec jde.

Purpurová mlha mi halí mozek,
Věci se začínají měnit,
Chovaj se sakra divně, nejspíš mi už jebe,
Teď pardon, než políbím nebe.

Kniha sestavená z autentických dobových rozhovorů a deníkových záznamů pomáhá vyvrátit spoustu mýtů a polopravd, které o Hendrixovi kolují, a předkládá ničím nepřikrášlenou osobní verzi jeho životního příběhu. Nejde ani tak o popi... více

Komentáře (0)