Zahrada

recenze

Autorka to dokázala. Znovu. Sedím, koukám a říkám si wow. Neotřelé téma, které se v knihách neobjevuje. Zhostila se toho se ctí. Věřila jsem jí každé slovo. Bravurně napsaný, depresivní, opravdový

Příběh bývalého kněze Jaroslava Havláta pojednává o různých křivdách o víře k Bohu, o zjištění možné pravdy o sobě sama. O samotě, o bolesti, o pokrytectví, o lži, o lásce, o přátelství, ale i o jedné zanedbané zahradě, která pomáhá Jaroslavovi najít svůj nový smysl života.

Mrazilo mě z pomyšlení, že byl lidem dobrý jen jako kněz, jakmile odešel, byl pro ně padlý. Lehce uvěřili věcem, které nikdy neudělal. Aneb hoď kamenem, kdož jsi bez viny. Styl psaní mi sedl, knihu jsem v podstatě zhltla, bylo lehké vcítit se do pocitů Jaroslava, ale i do pocitů sousedů, kvůli dětem.

V příběhu mi bylo smutno, zároveň jsem potřebovala vědět jak to s ním dopadne. Vzpomínal na maminku, která mu umřela na rakovinu, na prarodiče, které ho pak vychovali. Nelehký vztah s otcem. Musela jsem myslet na chování ostatních lidí z vesnice.

Jsem moc ráda za konec knihy. Kniha mě donutila přemýšlet nad životem a různými osudy lidí. Je tak lehké někoho odsoudit

Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného živo... více

Komentáře (0)