Román je sice psán sugestivně, nicméně vypovídá o věcech příliš rozvláčně. Tím pádem jsou popsány hlibky jam,létající odpadky na ulici,neustále se dokola upozorňuje na zápach,hlavní hrdina-architekt-neustále přemýšlí o věcech, jež s věcí buď nesouvisí anebo s ní souvisí,ale přímo ji neřeší.
Čtenář se těší na odpornost a hrůznost...to se ale nekoná. kopání několika děr na hřbitově je popisováno zdlouhavě a děj se nijak nehýbe a poté je skok v konci s dodatkem o tom,že z místa,kde byl hřbitov je tržnice.
Tečka. Celý román je o architektovi,jeho kamarádech,krejčovině,politice a podstata-tedy hřbitov-je tam jen okrajově.
Autor prý za tuto knihu získal ocenění Nej kniha roku,čemuž nevěřím.
Kniha je sice stránkově velká, ale obsahově děj připomíná guláš.
Guláš s neustálým se točením okolo kopaných děr,přemýšlením nad ostatky a neschopnými dělníky.
Není zde vyobrazen reálněji architekt sám, on jako osoba zde žijící a toto prožívající. Jsou zde vykreslované pocity místní šlapky,kostelníka anebo hostitelovic dcery.
Kniha začíná poměrně zdlouhavým jednáním s vrchností,kde se architekt motá po Versailles a přemýšlí, kam vedou které dveře a proč je tam to či ono. Je to zkrátka přepaplané,místy prázdné a místy zase přehuštěné.
Atmosféra s popisovaným bordelem mi evokuje spíš středověk v 13.století, ne vzmáhající se Paříž.Atmosféra je cítit tak do 1/3 knihy, tedy do míst,kde se architekt na práci na hřbitově pouze chystá. Chodí jíst do hospod,jídává u kostelníka a jeho paní a můžeme se dočíst,co cítí v novém obleku.
Nepochopitelným místem je také to, kde hostitelova dcera se architekta pokusí zabít olověným pravítkem. Skoro mu rozbije hlavu, najde ho služka Marie a ta,která ho napadla,mizí pryč a již v knize nefiguruje. Tímto se čtenář opět dozvídá nepodstatné-je v architektově mysli, který si nevzpomíná na slova a je to,jako byste se potáceli po ulici a nevěděli,co je co. Je to zbytečné a s dějem to nijak nesouvisí.
Dalším nadpočetním textem je místo, kde se k hostitelům nastěhuje místní šlapka a žije s architektem. Jsou tam popisovány okamžiky jejich chvil,jejich hovory a její pocity.
Myslím že toho v knize o rušení hřbitova uprostřed Paříže nebylo nutné ani vhodné.
Jedna hvězdička za počáteční atmosféru.
Čistý
Andrew Miller
Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifi kovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil. Paříž v roce 1... více