Zeď mlčení

recenze

V suterénu jednoho domu je ve zdi nalezena za podivných okolností lidská kostra. Ta ale neodpovídá žádné z pohřešovaných osob. Kdo to tedy je? Islandská policie se pouští do pátrání, ale je trochu bezradná. Konrað, policista v penzi, mezitím pátrá po nových stopách v případu vraždy jeho vlastního otce.

Severské kriminální romány bývají často ke svým postavám dost kruté. V této knize tomu nebylo jinak, ale to, co mě na ní zasáhlo, byla nepřeberná škála emocí, kterou jsem se všemi postavami prožívala. Vše začalo nádechem duchařiny, která upoutala mou zvědavost. Očekávání se změnilo v sympatie s penzionovaným policajtem. Následně přišlo zděšení a znechucení nad tím, jak moc je možné ubližovat nejen cizím, ale taky svým nejbližším, těm, které máme předurčeno chránit. Poté následoval šok a na závěr jsem cítila, jak se mi z očí tlačí slzy plné melancholie. Ještě dlouho po dočtení se mi příběh neustále převaloval v hlavě a nechtěl odejít, potřeboval prostě doznít.

Největším trestem, když něco ve svém životě uděláme špatně, není to, že a povrch vyplave nějaké tajemství, ale to, že pokud se nesnažíme o nápravu, dokonale nás to sežere zevnitř.

Jediné podivné překvapení pro mne bylo vzájemné tykání postav, ač se předtím vůbec neznaly. Možná to je nějaká severská zvláštnost. Příběhu ale nijak neuškodila. Tento nový islandský objev má v mé knihovně své místo jisté.
4,5*

Když je za zdí suterénu bytového domu v centru Reykjakvíku nalezena lidská kostra, je to pro obyvatele tohoto domu doslova šok. Zdá se, že zde byla před desítkami let zazděna oběť vraždy. Kdo je však obětí? A jaký zločin zde byl s... více

Komentáře (0)