Životická tragédie.

recenze

6. srpen roku 1944 se nesmazatelně zapsal do dějin nejen Slezského Těšínska, ale celého Československa. Toho dne gestapo obklopilo Životice a začalo v podstatě náhodně kohokoli legitimovat. Muži, kteří neprokázali německou příslušnost, byli na místě zastřeleni. Některé vytáhli z jejich domovů, jiné zastavili po cestě do práce. Nikomu nic nevysvětlovali, o nikoho se nijak zvlášť nezajímali. Jednalo se totiž o odvetu za útok partyzánů, kteří ve zdejší hospodě zaútočili na příslušníky gestapa a tři z nich zastřelili.
Gestapo v Životicích popravilo 36 mužů (nejmladšímu bylo 16 let), dalších 31 skončilo v koncentračních táborech, z nichž se naživu vrátili jen 4.
A přesně kolem této události vystavěla Danuta Chlupová svůj román Jizva.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách - v současnosti, kdy Polka Katarzyna přijíždí za prací do Ostravy a shodou náhod se dozvídá o životické tragédii a čím víc o ní zjišťuje, tím silnější má pocit, že tato událost má spojitost s její tchyní. V druhé časové rovině se setkáváme s dvěma rodinami, jejichž osud krutě protne běsnění gestapa.

A právě tohle mi na knize vadilo. Měla jsem pocit, jako by tam linka ze současnosti byla uměle našroubovaná. Abych pravdu řekla, vůbec bych ji tam nepotřebovala, naopak bych ocenila, kdyby se autorka více věnovala osudům hrdinů z minulosti. Takto jsem měla pocit, jako by příběh jen klouzal po povrchu, což je velká škoda, protože námět knihy je opravdu silný. V některých pasážích by potřebovala ještě trochu stylisticky uhladit, občas jsem měla trochu chaos v postavách, ale to už jsou detaily. Mrzelo mě, že jsem si ani nestihla vytvořit nějaký vztah k postavám, protože to bylo opravdu takové prolétnutí příběhem. Prostě jsem k nim jen nahlédla a šla dál, víc mi autorka neumožnila.

Jako takhle, kniha to není špatná, navíc se věnuje důležité události našich dějin, o níž je potřeba mluvit, ale čekala jsem zkrátka víc (a jako rodačka ze zdejšího regionu jsem na tuto tematiku obzvlášť náročná).
Kniha by se mohla líbit čtenářům, kteří chtějí právě jen nahlédnout, seznámit se s událostmi, ale nepotřebují jít víc do hloubky. To já ale nejsem.

Děkujeme Albatrosmedia, a. s., za poskytnutí recenzního výtisku.

Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízk... více

Komentáře (0)