Živý/mrtvý (nehodící se škrtni)

recenze

Nezlomený vězeň totalit (2014) 4 z 5

/ herdekfilek

Minulé století bylo stoletím krve.
Minulé století bylo stoletím nesvobody.
Minulé století bylo zkouškou na století následující.
Všechna století jsou zkouškou na ta nadcházející.

Dvacáté století se vyznačovalo vařením kaše, začátek nového století je zatím příznakem chození kolem horké kaše. No, k jídlu to nebude, to si můžeme být ale úplně jistí, přesto si to všechno do dna vyžereme.

Byli tu již tací, kteří si vše do dna vylízali, abychom věděli, jaký má navařené oučin na skutečného člověka. Máme tu rodinu Geistových. Milá famílie, kde děd se postavil na stranu zákona a stal se tak jeho prodlouženou rukou. To se běhalo s rendlíkem pro mléko v první republice. Časy prý báječné. Ve světě se ještě ctila ctnost a pevné zásady. Porno dnešní doby se trestalo káznicí, sviní bylo, že by člověk probrečel i svou svatební noc, ale svině to byly ani ne čtvrteční, vzalo-li by se to podle mustru dnešní doby. Důstojenství a práce, která dávala smysl. No báječné.

Poté na scénu vystoupil vůdcův knír a zpřeházel nám to tu ku vzteku všem, kteří ve světě chtěli vidět lásku a soulad. A mrtvých bylo, no jéžiš, darmo mluvit. Gestapo si mezi lidem vybíralo jako v kádích kapříky před vánoci a děd z rodiny Geistových, stále ještě ve službách zákonu, jal se podporovat finančně i potravinově rodiny zatčených. A bum ho, už byl v pahnátech gestapa a, s šíjí pevně semknutou, jalť vlastní ctností, dožil se konce války a opět nastoupil na strážného stavu. Po bolševickém puči byl obviněn z kolaborace, opět si poseděl v báni. Po propuštění byl šikanován úřady. Stejně tak jeho děti.

Tento pohnutý osud rodiny Geistových je pohnutým osudem minulého století, který přestála i naše vlast. Člověk, jedinec, opuštěnec, je v semílání dějinami odborník. Každý režim potřebuje oběti, potřebuje čísla, jimiž se bude vykazovat Satanovi dějin. Potřebuje dostatek krve obětí na podpis pod smlouvou, kde prodává svou duši a tím životy lidí, za…za co? Nepochopeno. Dějiny nejsou chaos.

Ovšem dějiny nelze personifikovat, není to nadčlověk, který vše řídí, směřuje, dává nepochopitelný smysl. Dějiny, to je Novák esesák mlátící Nováka občana. Novák vůdce a Novák soudruh kálející na Nováka Bivoje, jenž si to šine světem, kance na zádech, Teta v nedohlednu.

Hledat ve světě spravedlivé žití bez obětí je zhovadilost. Celá existence lidstva je postavena na oběti a jen díky obětem pokračujeme, plyneme dál. Svět bez obětí by byl světem bez budoucnosti, bez historie. Nechceme takový svět, nikdo ho nechce, boží království musí být tam, nahoře, někde v netušenu, v posmrtnu, nikoliv tady a teď. Minulé století vyžadovalo oběti heroické, oběti životní. Nynější století bude vyžadovat oběti duševní. Co je horší, nechám na uvážení každého jednotlivého.

Na knize mi vadil jeden zásadní fakt. Na mnoha místech autor zmiňuje, pouze zmiňuje, zajímavé údaje, kterými chce vysvětlit, ukázat, ale často je ukončí slovy – dokumenty k nahlédnutí v rodinném archivu. Škoda, měly být v knize, aby čtenář mohl hned pochopit. Pouze mizivé procento čtenářů se vypraví za potomky pana Geista a bude chtít vidět a vědět více. Svět je na podobné bádání v archivech příliš rychlý a bezohledný.

Nezírejme tupě do budoucnosti, zaměřme své licoměrné zraky do minulosti a tam hledejme zákmity budoucnosti. A neptejme se pořád do omrzení – za kolik – ale ptejme se – proč.