Žízeň je „akčňák“ jak má být...

Knihy Joa Nesbøho jsem zcela záměrně přehlížel. Dosti dlouhou dobu. Četl jsem první dva díly. Ten první z Austrálie. Druhý už nevím. Vybudoval jsem si v sobě blok. Vadily mi podivné alkoholové pasáže. Prostě mi vadil Harry Hole jako takový. Bez nějakých racionálních důvodů. Pocitově.

V souvislosti s „holeovkama“ jsem nedávno v jedné recenzi narazil na termín: milý čapkovský tón. Safra. To jsem asi četl úplně něco jiného… říkám si. Já si pamatuji především otravnou depresi a otravné stavy otravného detektiva. Titul Žízeň jsem si pořídil ze zvědavosti. Anotaci jsem nečetl, ani žádnou recenzi. Název se mi prostě hodil k panujícímu letnímu horku. Pocitově.

Kniha překvapivě překvapila. Ba potěšila. Bavila. Při každém přerušení četby jsem měl pocit, jako by mě starý kyselý uvaděčky vyháněly z kina v půlce filmu. To už asi mladší generace nezná. Starý uvaděčky. Ostře sledovaly věk diváků u vchodu. Na film od patnácti jste se bez občanky nedostali. Leda na půjčenou, bo ty krasavice naštěstí většinou poulily oči skrze brýle zvící popelníků. Během promítání se plížily podél sedaček s baterkou v ruce. Tiše křičely „pšššššššt“ na neukázněnou mládež. Měli téměř statut policistek. Vostrých policistek… Ale zpátky ke knize. Příběh šlape vskutku filmově. Dobrej biják. Plno akce. Barvy. Hluk se střídá s napínavým tichem. Skvělé dialogy. Dobrý soundtrack. Hlavně Flojdi. Z repráků řve ta pomatená ženská z The Great Gig In The Sky. Dark side of the Moon. Muzika, která mi sedí. Která mrazí. Pocitově…

Na plátně se objeví sexy komisařka. Slizký záporák. Slizký vedoucí policie – politik. Slizký policista, kterého na konci nechají milosrdně odčinit hříchy vlastní smrtí. Slizká média. Vtipný maník, co furt mele – psycholog. Vedlejší postavy, které udržují diváka v nejistotě, kdo to nakonec vlastně všechno vymyslel a spáchal. No a samozřejmě – kladný hrdina, životem otlučený, fyzicky nabušený, intelektuálně nepřekonatelný. Jak jinak…

Jako bych kdysi četl úplně jiné knihy. Možná to bylo tím, že Harry Hole tu vlastně není úplně ústředním hrdinou. Skoncoval s pitím. Oženil se. Odešel od kriminálky. Ovšem to je přesně ona situace, která téměř ve všech filmech znamená, že svět takto vyklidněného hrdinu bude potřebovat. No jasně… bude tomu tak i v krváku jménem Žízeň.

Harry se naštěstí opije pouze jednou – tyto stránky přeskakuji. Zbytek je v pohodě a docela mě mrzí, že se příběh žene k závěru. Nakonec mě zklame jeden z konců. Ano. Kniha má konců několik. Tak jak jsme zvyklí z akčních filmů. Pošťák zvoní vždy dvakrát a zločince musíte zabít nejméně třikrát. Ten poslední konec v Žízni už mi přišel zbytečný, trochu navíc, a zbytečně přespekulovaný. Ale neva. Je to akčňák jak má být, s monumentální bitkou na závěr. Kladný hrdina na pokraji smrti – pobodaný, postřelený, pokousaný od psa a jako pes zbitý – vloží do zkrvavených úst cigáro a na břehu rozbouřeného moře zadumaně hledí na západ Slunce. V pozadí zpomaleně přistávají vrtulníky a slaňují speciální jednotky. Jak už to bývá – s křížkem po funuse. Objevují se závěrečné titulky, do kterých vyřvává Bad Comapny „Good Lovin Gone Bad“…

Odcházím z kina spokojen… Jako divák. Jako čtenář však nemám chuť číst předešlé díly. Mám pocit, že jsem dostal vše v této knize. Možná si počkám na další díl. Možná zajdu na Sněhuláka do kina. Občanku si už půjčovat nemusím. A namísto starých ostřílených důchodkyň jsou dnes v kinech mladé atraktivní brigádnice. Takhle bych to nějak viděl. Pocitově…

11. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu dojde rychle po sobě k vraždám několika žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím seznamky Tinder. Vyšetřovacímu týmu, jemuž nově velí Katrine Brattová, zůstává rozum st... více

Komentáře (0)