Zkuste si prožít pár dní mezi upíry!

recenze

Hon (2014) / PokiCz

Gen je naprosto obyčejný, krásný kluk, lamač dívčích srdcí. Nejedna dívka by s ním chtěla něco mít. Je to ovšem jeden malý problém... Gen je člověk ve světě, který ovládají upíři. Lidé (v knize Glupani) jsou loveni upíry (v knize Lidmi). Gen to proto nemá zrovna lehké, musí si nasazovat falešné špičáky, denně se mýt, holit, skrývat svůj pach různými deodoranty... A stejně nemá žádnou jistotu bezpečí.
Gena vylosují jako účastníka Honu a přežívání, které se Vám zdálo do teď těžké, začíná být ještě mnohem těžší. Náš neodolatelný hrdina se přesouvá do Ústavu pro studii glupanů jako lovec. Nikoliv jako glupan. Ale to není všechno! K tomu všemu se k němu začne vtírat jeho dávná kamarádka, kterou musel pro vlastní bezpečí opustit. Jaká náhoda, že vylosovali zrovna ji!

Hned na začátek si musím postěžovat na to, jak je kniha nedomyšlená. Nejprve si rozebereme svět. Nikde nebyla zmínka o jakémkoliv jiném městě. Takže si prostě představte obrovské město obklopené pustinou. Navíc je v tomto městě pouze jedna škola. Zvláštní..
Pár kilometrů za městem se nachází Ústav pro studii glupanů, který se skládá ze dvou budov a glupaní vesničkou. Jedna obrovská budova, ve které očividně není zase tolik pracovníků, kolik by se do ní vešlo a menší budova, která slouží jako knihovna, o které očividně kolují děsivé příběhy. Asi kilometr za knihovnou je glupaní vesnička, tedy chatky s jezírkem ohraničené kopulí.
Trochu nechápu, proč se někdy někdo nepokusil utéct, když byl v knize zmíněn i les, nejenom ona poušť. Myslím, že na těch 20-30 kilomterů, co by za jeden den ujeli na koních, by je žádný upír necítil, nevidím problém v útěku.

Upíři tu jsou představeni, jako podprůměrně inteligentní stvoření. Nedokáží se ovládat, když se jim něco zdá vtipné, škrábají se na zápěstích, nikdy se nepotápí, protože po namočení uší jsou ochromeni a můžou zemřít, denní světlo je spálí, spí na stropech...
Glupani jsou v běžném světě bráni jako vyhubení, ale noták! To nikdy upíry nenapadlo, podívat se, co je za pouští? Nebo v poušti? Proč si nevyrobili ochranné obleky proti slunci a nevydali se dál?
Navíc upíři působí až moc spokejeně. Jako by jim nic nechybělo.. Prostě jen poslouchají svého milovaného Vůdce, bez jakýhkoliv námitek a stížností. Žádné protesty, nic.

K hlavním hrdinům jsem se poměrně dost vyjádřila hned v úvodu. Gen je přímo dokonalý hrdina, kterého všichni zbožňují. Má akorát jednu chybu, která je zřejmě i chybou autora - je příšerně bezcitný. Pochybuji, že by byl bezcitný záměrně, protože sám ví, jaké to je, být člověkem ve světě upírů.
Záře je vlastně něco podobného, jako Gen. Dokonalá sexy hrdinka, která je navíc nadprůměrně inteligentní! Její zvědavost Vám bude připadat nehorázně roztomilá a tak si ji prostě budete muset zamilovat. Jedna věc mě na ní hrozně rozesmála, protože stalkuje (šmíruje, sleduje) Gena všude, kde může.

Na druhou stranu se mi líbí, jak ukázali vliv Vůdce na upíry. Jak si musí svou oblíbenost získat, ne že mu prostě spadne do klína.
Autor vedl skvělé dialogy mezi postavami. To se musí nechat. Vážně! Při jakémkoliv dialogu bylo těžké knihu odložit, protože byly prostě dokonalé! Žádný dialog tam nebyl zbytečně prodlužovaný, všechny měly svůj smysl a cíl. Autorův styl psaní je rarita, protože kniha se četla snadno a rychle, téměř sama. Psal napínavě a nevynechal ani nechutné popisy slintajících upírů a křupajících kloubů. Uznávám, že takový popis jsem od Young Adult knihy nečekala. Ke konci se v knize sice objevilo pár zbytečných popisů krajiny, ale i ty se rychle přečetli.
Kniha myslím svůj účel s napínavostí splnila a rozhodně mě nalákala na další díl, to i přes nedomyšlenost děje!

Poki z archivni.blog.cz

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od ... více

Komentáře (0)