Zlodějka příběhů

recenze

Zlodějka příběhů (2009) 4 z 5 / DariDerek
Zlodějka příběhů

"...jednou ji například napadl geniální dějový zvrat na zubařském křesle, takže musela požádat lékaře, aby se jí přestal rýpat ve zkažené stoličce, nechala si od sestry podat kabelku a načmárala si do diáře nejnutnější poznámky."

Šéfka televizního scénaristického týmu Anna Valentová je výrazná osobnost - lidé ji buď mulují, nebo nenávidí. Anna chce být ve všem nejlepší, jenže teď se jí pracně vybudovaná pověst hroutí pod rukama; její dcera je nezvěstná a navíc neznámý vyděrač odhalil všechna její tajemství. Co s tím vším mají společného její dvě kamarádky z dětství? Pak dojde k vraždě a zůstává na charismatickém inspektoru Josefu Bergmanovi, aby rozpletl složitě zamotané klubko přátelských a mileneckých vztahů.

Česká detektivka od autorky, která obdržela v roce 2008 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku. V příběhu se setkáváme se třemi nejlepšími kamarádkami. Přátelství je spojuje od základní školy a v příběhu jim je okolo čtyřiceti let. Úctyhodná doba.
Každá má své tajemství, svůj život, ale stále jsou svým způsobem propojené. Když je jedna z nich zavražděna, vyplouvají na povrch události, které měly zůstat skryté ostatním. Řeší se minulost a z velké části to nejsou příjemné okamžiky a momenty.
Detektiv Josef Bergman musí najít vraha a nikdo mu to neusnadňuje. Pořádně se zapotí a výsledek je až do konce příběhu velmi nejistý.

Tohle bylo mé první setkání s autorkou. Ač mám doma dvě její knihy, tak nějakým, zcela záhadným způsobem, zůstaly zatím nedotčeny. Ovšem, po této detektivce to ihned napravím, jelikož styl psaní, to, jak popisuje postavy a prostředí, to mi sedlo jako prdel na hrnec (u nás se to aspoň takto říká :-)).

"Tušil, proč je tak podrážděná: má co skrývat a není si jistá, jestli už kriminalisté mají pravdu o jejích podvodech a o souboru Bomba v Annině počítači. Daneš se rozhodl ponechat ji v nejistotě."

Kniha je napsána lehce, když jsem četla ty stránky, byla jsem mile překvapena, jak jednoduše a svižně se odvíjí děj. Není to sice příběh, u kterého by si člověk okousal nehty na rukou a popřípadě i na nohou nervozitou, ale přesto má něco do sebe. Možná je to tím prostředím, ve kterém se děj odehrává, možná je to charakterem postav, protože příběh vás chytne a nepustí, dokud jej nedočtete. Nejlepší je, že vraha se opravdu dozvíte až na posledních stránkách - přibližně 5 stránek do konce. Díky tomu u mě nedošlo k situaci, která se mi sem tam u detektivních příběhů stává, že odhalím zlého hrdinu a pak už jen sleduju činy, které vyšetřovatelé k němu dovedou. Tady jsem byla napnutá až do konce a hlavně, nenapadlo mě to. Neuhádla jsem vraha. Takže za mě je to dost dobrý.

Postavy jsou taky velice příjemným překvapením. I když tam najdeme rádoby mrchu, která by nám měla lézt na nervy, nestane se tak. Je to psáno s takovým, nevím, jak to nazvat, možná odstupem, že vás musí v tu chvíli bavit každý charakter. Nenašla jsem žádné negativní vlny, které by mohly zmařit klidný zážitek z četby.

Knihu doporučuji za
a) čtenářům, kteří mají rádi detektivní příběhy a nesnáší někdy blbost či nadutost detektivů a vyšetřovatelů, protože Bergman ve Zlodějce příběhů je správný chlap
b) čtenářům, kteří mají rádi detektivky, ale bojí se nechutných či morbidních scén, ve Zlodějce najdete maximálně mrtvou myš v bazénu
c) čtenářům, kteří rádi podporují české autory, protože Michaela Klevisová si to zaslouží
d) čtenářům, kteří v televizi rádi sledují Ulici, protože knižní prostředí Pavlače vám ji bude pořád připomínat
!!!

Děkuji Albatros media a.s. za poslání recenzního výtisku a vám, kteří si chcete koupit tuto detektivku, tak přikládám odkaz zde.

Mějte krásný den!
Daramegan


Zlodějka příběhů Zlodějka příběhů Michaela Klevisová

Šéfka televizního scénáristického týmu Anna Valentová je výrazná osobnost – lidé ji buď milují, nebo nenávidí. Anna chce být ve všem nejlepší, jenže teď se jí pracně vybudovaná pověst hroutí pod rukama: její dcera je nezvěstná a n... více


Komentáře (0)

Přidat komentář