Zmrzlá záhadná

recenze

Musím přiznat, že na mě autorčina prvotina s názvem Dcera sněhu nejprve zapůsobila chladně a smutně. Dojem z obálky tohoto románu byl všelijaký. Příběh, který se tolik podobá a připomíná život Geppeta a jeho vysněného Pinocchia. Narozdíl od díla Carla Collodiho se nyní přesouváme do syrové aljašské přírody, kam se po svém velkém zármutku přesouvá starší pár Jack a Mabel. S nevšedním osudem těchto dvou lidí nás autorka seznamuje už od prvních stran. Dalo by se říci, že příběh není nijak originální, ale při čtení zjistíte, že i v jednoduchosti je to správné kouzlo.
Možná díky tomu, že sama autorka na Aljašce žije a zajímá se o tamní přírodu, se jí podařilo přiblížit tuto divokou a nepředvídatelnou krajinu brilantním způsobem. V příběhu můžeme nalézt jednu velkou lidskou schopnost překonávat překážky, s kterými se v životě potýkáme. Jack s Mabel touží po dítěti a ikdyž jim je osud nedopřál, tak je touha po něm vnitřně sžírá. Snaží se v této nehostinné krajině přežít a překonat vše zlé. I v těch nejhorších situacích nacházejí přátele, kteří jsou pro ně schopni udělat hodně, zachránit je před hladem a krutou zimou.
Psychologický podtext je v knize bravurně vykreslen, ač není přímo zmíněn. Přestože je v příběhu hned několik postav, tak jim není věnováno až tolik času. Otázka myšlenek a vnitřních dialogů je nám mnohdy skryta. Možná je to ku škodě, ale popisy krajiny to naopak vynahrazují dostatečně.
Opření se o pohádku O Pinocchiovi se nám ukazuje v té chvíli, kdy si manželé vytvoří svoji vysněnou holčičku ze sněhu. Jaké je pro ně překvapení, že druhý den po ní není vidu. V tento moment nám autorka nabízí své fantazie, které se dotýkají tragické ruské pohádky O Sněhulce, jejíž příběh je do děje vsazen pomocí dopisu. A opravdu nás autorka v tomto díle napíná až do konce. Je příběh o dívce, kterou si manželé vytvoří ze sněhu opravdu ten samý jako pohádka O Sněhulce? Je to tedy halucinace a nebo se jedná o dívku z masa a kostí a Jackovi s Mabel se splnil ten nejtajnější sen? Jediné, co je snad reálné, jsou stopy, které vedou od sněhuláka do lesa. Je opravdu blonďatá dívenka, která se schovává za stromy a bojí se přiblížit skutečná? Nikdo jí nikdy neviděl, takže se vše zdá jako pouhý blud, přesto se postarší pár nenechává odradit a čeká. A jak se říká, trpělivost ovoce přináší, tak i oni se dočkají. Ale stále se nad celou situací vznáší otázka. Je opravdu dívka, která si říká Faina skutečná? Nebudu prozrazovat vše, jelikož bych Vás ochudila o ten správný moment překvapení. Jediné, co mohu zmínit, je to, že autorka si se svými představami poradila skvěle a čtenář si tak má možnost vybrat sám. V tom spočívá kouzlo otevřených konců.
Přemýšlím, jestli bych chtěla, aby autorka děj vyjádřila a napsala jinak. A nechtěla. Přes prvopočáteční pocity jsem z knihy nadšená. Určitě bude mít své místo na poličce v knihovně.
K čemu by se dala tato kniha krom již zmíněného Pinocchia přirovnat? Tajuplná, divoká a krásná aljašská příroda jí dává nádech surovosti a postavám v ní velké odhodlání a sílu, nejen tu vnitřní. Říká se, že příroda je lékem ke všem bolestem. A těchto necelých 400 stran nám umožňuje nahlédnout a pochopit lidskou bolest a ztrátu, se kterou se dá vždy bojovat. Příběh nás v několika úsecích dokáže vyvolat vlnu adrenalinu, což k takové krajině jako je na Aljašce bezesporu patří. Přesto, kdo by v tom chtěl hledat větší napjetí, tak ho tam nenajde. Najde pouze krásný a jedinečný příběh bez jakéhokoliv násilí.
Kniha je psaná velice čtivě a je rozdělená do třech dílů, z nichž každý je uveden úryvkem z pohádky O Sněhulce, který čtenářům přibližuje následnost děje.


Toto silné a jedinečné dílo ve mě nechalo spoustu pocitů, o kterých mohu jen a jen přemýšlet. A to nedokáže jen tak nějaká kniha. Takže určitě doporučuji.

Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou napln... více

Komentáře (0)