Zní to dobře, ale není to dobrý
recenze
Kouzla rodu Thornů (2021)
/ kvetinkovedny
Kouzla rodu Thornů slibují svět, ve kterém jsou knihy živoucími bytostmi, které vám klidně mohou ublížit, a příběh, ve kterém je knihovnice nucena spolupracovat s pohledným čarodějem, aby zastavila obrovské spiknutí.
Zní to dobře, co? Škoda, že ve skutečnosti dostaneme příběh, ve kterém absolutně nic nedává smysl, s naprosto vypatlanou hrdinkou, vedle které si budete připadat jako Albert Einstein.
2,5*/5
Upřímně mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Protože vážně nechápu, kde se vzalo to všeobecné nadšení z tohoto nedotaženého příběhu. Pojďme si ukázat, co mi na knize vadilo a proč.
(-) Extrémně stupidní hlavní hrdinka. Uvedu to na příkladu. Elizabeth se dozví, že čarodějové upisují duši ďáblu (démonovi). Náhodou s jedním čarodějem zrovna cestuje, a ten má velmi podivného sluhu, který je bezpochyby nadpřirozené stvoření, a vtipkuje o tom, že jeho pán upsal duši ďáblu. Přesto Elizabth napadne, že to on by mohl být ten démon, asi až o 50 stran dál, když už je pravda natolik zjevná, že o ní nelze pochybovat. To samé ta záležitost s umístěním veleknihoven. Ještě štěstí, že se hlavní darebák Elizabeth sám přizná asi v třetině knihy, jinak by ho tahle nádhera neměla šanci odhalit.
(-) Elizabeth je zároveň VÝJIMEČNÁ a NEPORAZITELNÁ. Elizabeth je knihovnice, která ačkoliv strávila celý život mezi knihami a neabsolvovala jedinou hodinu šermu, dokáže s mečem porazit mocného čaroděje, jeho mocného démona a spoustu dalších bytostí. Tomu říkám „přirozený talent“. Navíc vzhledem k tomu, že vyrůstala mezi knihami, je silnější a odolnější než běžný člověk a dokáže vzdorovat magii. To je pitomost, co?
(-) Hlavní hrdina se jmenuje Nathaniel Hawthorne. Pardon. Chci říct jen Thorne. No. Asi už chápete, proč mi to jméno přijde vtipné. Ještě k tomu přidejte informaci, že Nathaniel má šedý pramen vlasů, na který autorka pořád poukazuje, takže jak přesně si nemám místo mladého sexy čaroděje představovat mrtvého spisovatele?
(-) Insta-love a nulová chemie mezi postavami. Autorka se hodně snažila napsat hezkou romantickou linku, ale bohužel, za mě se to prostě vůbec nepovedlo. Ani jednoho z hrdinů jsem si neoblíbila, a jo, občas padla nějaká rádoby vtipná hláška, ale absolutně nechápu, proč by se do sebe měli zamilovat.
(-) Každý problém se zázračně vyřeší novým magickým artefaktem, který se velmi příhodně objeví v ten správný čas, ač jsme o něm doposud nikdy neslyšeli, nebo popřením pravidel, které nám kniha celou dobu podsouvá. (Příklad: Kniha nám neustále opakuje, že démoni nemají vlastní emoce a nemohou nic cítit, ale doslova celé finále se vyřeší tím, že se démon z lásky k hlavním hrdinům obětuje.)
(-) Nezkušené psaní autorky. Na knize je na mnoha místech cítit, že autorka není vůbec vypsaná. To je vidět jak na popisech akce, kdy absolutně nechápete, co se děje, tak na způsobu, jak se příběh odvíjí. Navíc si autorka nejspíš myslí, že je čtenář naprostý idiot. Nebo proč jinak by ty stejné informace opakovala pořád dokola? Možná právě proto, aby je pak mohla vyvrátit a vysmát se čtenáři do očí.
(-) Chování postav často absolutně nedává smysl. (Příklad: Kamarádka viděla Elizabeth naposledy v době, kdy jí pomalu odváděli na popravu. Pak se znovu spojí. Neptá se, jak se Eli měla, jak se odtamtud dostala, né. Místo toho se její kamarádka rozhodne, že Elizabeth MUSÍ UKRÁST jednu knihu. Jakože cože?)
(-) Děj někdy absolutně nedává smysl. (Příklad: „Tohle je nejstřeženější pevnost v zemi, v žádném případě vás nepustíme dovnitř, odejděte, nebo začneme střílet!" "Počkejte! Pan ředitel se mnou bude chtít mluvit, znám jeho příjmení!“ „Oooch? Tak jooo, pojďte dál!“)
(-) World-building. O světě, kde se příběh odehrává, nevíme skoro nic. Jen že jsou tam knihovny, čarodějové, vychází noviny a existují brusle. Skutečnost, že se v knize používají stejné letopočty jako v našem světě, naznačuje, že je s ním spojený, ale jak? Kdo ví.
(+) Sice jsem při čtení často mlátila hlavou do zdi kvůli důvodům uvedeným výše, ale zároveň se to četlo celkem dobře. Byla jsem totiž zvědavá, s jakou další kravinou autorka přijde.
(+) Zajímavý nápad s živými knihami.
(+) Polootevřený konec.
Abych to tedy nějak shrnula, myslím, že neuděláte chybu, když se téhle knize vyhnete, nic tak závratného vám neunikne a existuje spoustu lepších knih. Hlavním problémem téhle knihy je, že je nedomyšlená, autorka ji nejspíše psala tak, jak ji zrovna napadlo, a obsahuje spoustu YA klišé, které nejsou moc dobře pojaty. Věřím, že nenáročným a mladším čtenářům se kniha může líbit, ale pokud už YA čtete nějakou dobu, Kouzla rodu Thornů vám jednoduše nemají co nabídnout.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Strhující fantasy, ve které knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet. Elisabeth vyrůstala v jedné z austermérských veleknihoven. Od malička procházela kolem spoutaných grimoárů – kouzelných knih, které se po osvobození změ... více