Ztracená kapitola

recenze

Ztracená kapitola = život. Kniha je úžasná v tom, jak ukazuje samotný život. V jakémkoliv věku se můžeme cítit jiný, osamělý, neschopný a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Jací lidé potkáváme a jak nás ovlivňují.

Miluju střídání minulost, přítomnost. Zde autorka minulost dala do knihy, kterou napsala nejlepší kamarádka Florence, hlavní hrdinky, 80 leté ženě, které život přinesl těžké, ale i krásné chvíle jako každému.

Kniha pojednává vlastně o třech ženách v přítomnosti, Florence, Clara a Alice. Tři generace, osamocená stará žena a matka s dcerou. Aniž si to uvědomují, navzájem se všechny potřebují, každá má pro tu druhou něco, co ta druhá potřebuje. Povzbuzení, naději, lásku, úsměv, dovednost,...

No ano je kniha emotivní, je předvídatelná, je plná přátelství, které je sestrou lásky. A pravé přátelství vydrží celý život. Ale také je o nás ženách. Jak dokážeme být silné, když musíme, jak nás bolestivé situace v životě ještě posílí. Je také o tom, že musíme nechat své děti, když vyrostou žít svůj život a jen z povzdálí pozorovat a pomoci, když o to stojí, ať je to sebevíc těžký.

A důležité je najít si své uplatnění a hlavně žít. Jít do věcí naplno i s rizikem, že se to možná nepovede úplně tak, jak jsme doufali. Jsem sentimentální, ale byla to krása, krásně jsem si u ní popřemýšlela o životě.

Anglie, současnost: Osmdesátiletá umělkyně Florence Carterová je se svým životem spokojená. Dny na sklonku života tráví tvorbou rafinovaných linorytů ve společnosti kocoura, psa a mladé sousedky Alice, tiché a úzkostné dívky. Když... více

Komentáře (0)