Bažantnice recenze

Janu Vrbovi je právem českou kritikou přiznáváno první místo mezi našimi autory, píšícími knihy o přírodě, a právem také není při posudcích těchto jeho děl vzpomínáno příbuzných autorů cizích, neboť ani jediný z předlouhé jejich řady mu nebyl učitelem. Vzděláním a původním povoláním lesník a myslivec – přistoupil k tomuto úseku svého díla s nezvykle bohatými znalostmi a zkušenostmi, takže mnohé jeho stránky mají i hodnotu odborně objevnou a mnohé vyvracejí vžité omyly a bludy. Ale hlavní předností jeho knih o přírodě je to, že česká příroda je tu podávána ryzím básníkem a nadšeným obdivovatelem doslova jazykem národních písní. Je tu totéž vědomí bratrské příbuznosti s každým stromem a totéž lidské cítění s každým živočichem, jak je známe z národních písní. Jsou to knihy ryze české, a proto jsou čtenářstvem tak milovány. Není v nich volání divočiny, neboť česká příroda Vrbova je si doslova vědoma toho, že za svou dnešní krásu děkuje přičinění lidských rukou. Nejlepším dokladem toho je právě Bažantnice, životopisný románek bažantího kohouta, který čtenář přečte jako kouzelnou pohádku a ani si neuvědomí, že byl zároveň zevrubně poučen nejen o biologii bažanta, nýbrž i zasvěcen do všech tajemství a praktik jeho chovu i lovu. A dodáme-li ještě, že celá ta kniha je jediným chvalozpěvem přírody, pochopí každý, proč je zařazována mezi nejkrásnější české knihy.... celý text