Bezruký Frantík recenze

Podtitul: : životní příběh Františka Filipa Ještě v 60. letech 20. století tu a tam proskočila zprávička o bezrukém Frantíkovi. Ačkoliv se narodil bez rukou, dokázal psát na psacím stroji, uměl řídit automobil, pít kávu ze šálku, psát nohou na školní tabuli, svedl si sám zapnout pod krkem knoflíček košile, podnikal, přispíval do novin a uměl mnoho dalších věcí - vše pouze nohama. To dokázal člověk, o kterém krátce po jeho narození zvažovali, zda by mrzáčka nebylo lepší utratit, tak jako se topí koťata, a jen matčina láska bezruké nemluvně zachránila. Díky své houževnatosti a svému umění se vymanil osudu věčně strádajícího žebráka. Ve své době se stal pro mnohé příkladem životní energie člověka, jehož hlavním heslem bylo: Chci, a proto umím. Houževnatost, s jakou bezruký Frantík, pravým jménem František Filip, dokázal navzdory osudu využít všech možností, které mu život poskytl, může být příkladem i dnes pro mnohé, zvláště pro ty, kteří už po malých nezdarech podléhají beznaději. To, jak bezruký Frantík ve skutečnosti žil, nikoho příliš nezajímalo, jeho skutečné životní osudy neznají ani pamětníci. Tady je jeho příběh. Knihu vydalo nakladatelství Tilia.... celý text