Blues pro tahací harmoniku / Čarodějnice z Blois recenze

Dva básnické cykly. K novému Blues pro tahací harmoniku je připojena Čarodějnice z Blois (1969). Koncízní osvětí prvních Vodičkových básnických cyklů přehlušila zdánlivě banální, téměř turistická cesta do Francie v roce 1966. Tehdy navštívil básník také město Blois, proslulé mimo jiné procesy s čarodějnicemi. Dvacetiosmidílnému cyklu Čarodějnice z Blois předcházejí čtyři prology, uvádějící do tajemných prostorů všepohlcující i pohádkově temné a adorované ženy. Obraznost a konkrétnost naznačují již vstupní verše z prvého Prologu. Pak následuje osmadvacet lyrických fresek, portrétů či arcimboldovských metamorfóz čarodějnice, které mohou připomínat stejně tak scenérie renesančních budoárů s tajemnými ženskými zjevy jako martyrologické výjevy z časů barokní inkvizice. Básník čarodějnici oprošťuje od dějinných souvislostí a kreslí ji jako mnohovrstevnatý ženský idol, lavírující mezi stvořením a apokalypsou, mezi láskou a prokletím, mezi pravdou a hrou. Čarodějnicí z Blois začala Vodičkova příznačná básnická cesta, kterou v následujících letech rozšiřoval a obohacoval o další fasety, aniž ji kdy opustil. Cyklus Kejklíři je opět rozklenutý mezi přírodním lyrismem a ohlasově pojednávaným neoromantismem, syceným křesťanskými prvky a emblémy, ale i častými návraty k antice, jež se stanou záhy další konstantou jeho poezie.... celý text