Druhý dekameron: Lidožroutská historie recenze

Parodie, morytáty a banality Druhý dekameron, příznačně nazvaný Lidožroutská historie, obsahuje satiry a humoresky většinou z doby před první světovou válkou, tedy z dob starého Rakouska-Uherska. Objevuje se v nich Hašek zejména jako satirik a mystifikátor. Právě tato stránka jeho tvorby odhaluje jeo zvláštní vztah k umění i k době. Na rozdíl od odsavadní satirické tradice, která se zaměřuje na zjevy partikulární a nepodstatné (roztržité profesory, zlé tchýně), je předmětem Haškova zájmu doba jako celek, v celé své institucionální, ideologické a frazeologické podobě. Východiskem není určitý úhel pohledu (plynoucí z filosofického názoru, z kritického nihilismu), ale konkrétní, živá a reální, velmi integrovaná osobnost – Hašek bohém, výsměšný šašek a mystifikátor. Tento svazek tedy zahrnuje převážně Haškovu politickou satiru a mystifikaci. Jeho jádrem jsou portréty tehdejších politiků a veřejných činitelů z tzv. Galerie Karikatur; dále pak banality a morytáty všedního života. Východiskem zde mohou být dva seriály: Trampoty pana Tenkráta, parodující soubor frazeologie a zvyklostí života rodinného, a dosud nedoceněná Historie dačická, která znázorňuje posun od banality k morytátu v prostředí typicky českého maloměsta.... celý text