Dubliňané recenze

Soubor 15 črt a povídek je raným dílem proslulého anglického spisovatele irského původu. Realisticky líčí autor všední život všedních lidí a v jeho proudu zaostřuje pozornost na jímavé okamžiky nebo příběhy, osvětlující nitro člověka, jeho citové bohatství, tragiku i krásu. Dubliňané (anglicky Dubliners) je sbírka črt a krátkých povídek Jamese Joyce, poprvé publikovaná v roce 1914 v nakladatelství Grant Richards. Skládá se z patnácti povídek, líčících naturalisticky život dublinské střední třídy na počátku 20. století. Do češtiny byla kniha přeložena poprvé v roce 1933 Josefem Hrůšou, poté v roce 1959 Zdeňkem Urbánkem a v roce 1988 Aloysem Skoumalem (Skoumalův překlad vyšel znovu v roce 1990 a Urbánkův v roce 2000 spolu se Skoumalovým překladem Joyceova Portrétu umělce v jinošských letech). Kniha byla psána v době vrcholu irského nacionalismu, kdy národní uvědomění bouřilo a kdy se v Irsku střetávalo mnoho různých myšlenek a kulturních vlivů. Ústředním motivem všech Joyceových povídek je epifanie – moment, kdy postavy pochopí samy sebe. Některé z postav Dubliňanů mají také epizodní úlohu v Odysseovi (např. Lenehan a Corley, Tom Kernan, Čmuchal Flynn, Martin Cunningham, M´Coy a Robert Doran). Několik povídek Joyce do této sbírky nakonec nezařadil a zpravidla je posléze sám zničil. Součástí Dubliňanů měla být například také povídka Dublinský den pana Blooma, která byla nakonec přepracována do románu Odysseus. Původní verze této povídky se ale nedochovala. Tři úvodní povídky cyklu jsou vyprávěny dětským vypravěčem v ich-formě. Od čtvrté povídky je děj prezentován v er-formě a protagonisté jsou také čím dál starší. Jednotlivé povídky obsahují mnoho prolínajících se motivů či jen obratů a vět. Poslední povídka, Nebožtíci (The Dead) je spíše novela, jakési shrnutí myšlenek a motivů celého cyklu. Některé povídky jsou spíše črtami, jejich děj je velmi jednoduchý, často alegorický. Stylisticky i formálně se kniha od ostatních Joyceových děl velmi liší, ještě nepřísluší k modernismu, nýbrž spíše k naturalismu. Téměř vůbec zde není použit proud vědomí. Konec povídek je zpravidla otevřený.... celý text