IMAGO. Ty trubko! recenze

Román IMAGO se ve třech hlavách věnuje třem desetiletím na přelomu tisíciletí. Jde o mnohovrstevnatý tok silně subjektivizovaného vyprávění, v němž se autorka pokouší z různých pohledů – díky postavám z různých sociálních prostředí – postihnout dobu popřevratu a raný český kapitalismus. Autorce nejde o syntézu, spíše naopak. Důraz je kladen na ta prostředí, jež jsou společensky tzv. níže. Z jejího úhlu pohledu jsou to prostředí přirozenější a plodnější. Kniha propojuje experimentální polohy autorčina psaní (hlavně v prolozích ke kapitolám), které upřednostňují překotnou až surrealistickou, magicko-realistickou imaginativnost, s klasickým příběhem. Melofony v podtitulu metaforicky odkazují k mezníkům historickým (roky 1989, 1993, 2001, 2012), jež různým způsobem zasahují do života hlavních postav anebo je zcela míjejí. Titul IMAGO má na jedné straně sakralizovat soubor životních hodnot: intuici, fantazii, imaginaci, touhu, divokost, pokoru a lásku jakožto protipól zjednodušeného řebříčku: práce, kariéra, kreativita, finance, rodina, hobby. Na druhé straně ale tyto životní hodnoty relativizuje a ironizuje, když čtenáři zprostředkovává postavu, jež má tu moc proměňovat se z jednoho dospělce ve druhého, čímž zákonitě narušuje vlastní esenci a přiznává se k neochotě dospět a převzít zodpovědnost dle požadavků soudobé společnosti. IMAGO je poctou svobodě a divokosti.... celý text