Jurodiví - Dvacet poutavých příběhů ze Staré Rusi recenze

Originál je psán staroslovansky, v lepším případě starorusky. Jedná se o jazyk, který má se současnou ruštinou jen velmi málo společného. Jurodivost neboli „bláznovství, případně „bláznění“ pro Krista“, je výlučný fenomén východního, zejména pak slovanského křesťanství neboli Pravoslaví. Do překladu jsem se ale pustil ze zcela jiného důvodu. Životy a chování těchto velikých ruských svatých mi totiž nápadně připomínají skutky a životy, hrdinství velikých buddhistických a taoistických mistrů. V prvé řadě největšího tibetského světce Milarepy a pak také například mistra Čuang-tseho nebo Chan-šana (taoismus). Zdegenerovaný, hysterický a výlučně tělesně, materiálně orientovaný západ tento fenomén naprosto nezná. Tam, kde entropický západ sbírá a kupí informace, aby je nadále překrucoval k obrazu svému, tj. měnil na profánní utilitarismus, jenž vede nejprve k relativizování hodnot a dále pak k multikulturalismu a „genderismu“ (LGBT), až nakonec k oficiální, tj. společensky tolerované, každopádně beztrestné, západokřesťanské, tj. římsko–katolické i protestantské pedofilii, je si požehnaný Východ či Orient, ať již buddhistický, taoistický či pravoslavný vědom toho, že „to, co je u Boha bláznovství, je mezi lidmi považováno za moudrost, a vice versa“ (1 Kor 1,25; 2,14; 3,19). Tato kniha může čtenáři pomoci pochopit onen propastný a nejhlubší „existenciálně–duchovní“ rozdíl mezi západem a východem, přičemž si každý může sám určit, kam patří. Když jsem v devadesátých létech minulého století putoval po ruských pravoslavných klášterech, místní věřící mi neustále opakovali a zdůrazňovali: „Západ pravou duchovnost nezná. Všechny pseudo-duchovní projevy na západě jsou duševního, spíše hysterického rázu.“ Sborník „Jurodiví“ může současnému nejen českému čtenáři napomoci hlouběji proniknout do tajemství onoho „rafinovaného Orientu“.... celý text