Knihy bez záruky recenze

Jestli se někdy pustí do autobiografického vzpomínání Jaromír Jágr, nikoho nepřekvapí, že Ariadninou nití propojující sled jeho vyprávění bude hokej: kde žil, o čem přemýšlel, co se dověděl o sobě, jaké lidi potkával – všechno (nebo skoro všechno) bude zřejmě nějak souviset se sportem, v němž vynikl. Proč se tedy divit, že literární vědec a polonista Petr Poslední učinil osou svých vzpomínek knížky, přesněji řečeno čtenářské zážitky: četbu a vývoj své schopnosti číst nejen písmenka a slova – odhalit další vrstvy příběhů, přemýšlet o tom, co autor napsal a také jak to napsal. Provázat si dobrodružství četby, myšlení i vlastního psaní s dobrodružstvím svého života. Posledního „listy důvěrné“ (s minimem zcela osobních důvěrností) tvoří prokomponovanou skladbu zachycující jeho mládí a zrání v Česku před odchodem do Polska: tři oddíly nazvané podle míst, kde tehdy žil, s podtituly charakterizujícími dané životní etapy, rámované prologem a epilogem. Na „pokračování příště“ nemusíme čekat, najdeme je v autorových už vydaných knihách věnovaných polské literatuře i setkávání a střetávání polského a českého literárního světa.... celý text