Na konci aleje recenze

Román Valji Stýblové Na konci aleje vypráví o osudech lidí, které pod jednu střechu domova důchodců svedlo stáří. Hrdinové příběhů jsou obyčejnými lidmi, které v životě stále potkáváme – s jejich denními starostmi, s láskou i nenávistí, ušlechtilostí i sobectvím, lidé malicherní i velkorysí. I když jejich věk je poněkud vyšší a vzájemné soužití proto poněkud komplikovanější, uvědomíme si právě nad četbou tohoto románu, že člověk s přibývajícími lety se nestává někým jiným, ale že naopak stále nese s sebou pečeť toho, co prožil, čím byl a co dokázal. Autorka chce především ukázat, že je možné najít neobvyklé vztahy mezi lidmi i tam, kde by je člověk nejméně čekal, kde předpokládá jen jednotvárnou rovinu a žádné výšky a hloubky. Chce připomenout, že drobné hořkosti jsou i v stáří stejně bolestné a že srdce v té době buší stejně prudce jako kdykoliv jindy. 22-040-81... celý text