Na schovávanou recenze

Krátké texty v popředí, dlouhé příběhy v pozadí. Ukryto v nich je přesně tolik, kolik sami dokážeme objevit. Ručně psaná a kreslená tragikomická kniha, v které se najde opravdu každý. A kdo ne, ten před sebou hraje NA SCHOVÁVANOU. Vznikám na účtenkách z barů, zrcadlech, podtáccích, papírových kapesnících a na zdech záchodů. Vše psané rukou přítomnosti o minulosti, co je ztracená. O budoucnosti, v které budou ctnosti a v moci oka mžiku, kdy stačí jeden všeříkající pohled a vím. Špinavá místa veřejnosti pokrývám vnitřní čistotou. Zanesené nitro nanáším na venkovní krásy. Atrament černých slov se do mě s nocí tiskne a vrývá jako červené rty milenky na ranních vzkazech. Jsou to předehry, hry i dohry skrze hříčky i hříchy zakrývající moji tvář pod bílý papír. Na ní se skrytě jako roční období střídají smích se smutkem. Vše míchám do koktejlu smíšených pocitů tragikomické poezie života, kvůli které jsem opilý, ale díky níž i střízlivím. Jako poklad ukrývá své klady i zápory, je nakonec každý schopen objevit jen tolik, co mu právem ruky svěřené přítomné moci náleží. Kdo nenachází nic, nehledá, nýbrž hraje na schovávanou.... celý text